Vodca Kim svoju atómovú bombu až do Ameriky nedostane

Rozhovor. Český expert Michal Vodrážka pre HN o hrozbách severokórejského jadrového útoku na Spojené štáty:

Jadrovú vojnu Severná Kórea odštartovať nedokáže, nemá na to techniku, tvrdí Michal Vodrážka.

Kim Čong-un sľubuje, že rozpúta jadrovú vojnu. Treba ho brať vážne? Severná Kórea má zrejme do desať kusov jadrových bômb. Vôbec však s nimi nemôže zaútočiť na americký kontinent. Nemá totiž spôsob, akým by ich tam dopravila. Ohroziť však môže Južnú Kóreu, pravdepodobne i Japonsko. Je však otázne, či Pchjongjang vôbec má hlavicu, ktorá by fungovala.

Takže nebezpečenstvo jadrového útoku je minimálne? Jadrovú vojnu proti Spojeným štátom z technických príčin odštartovať nedokážu. Môžu však zaútočiť na americké základne v Južnej Kórei, možno aj na ostrove Guam. Je však otázne, či Severná Kórea má raketu, ktorá by doletela aspoň na ten ostrov. Na Japonsko pravdepodobne áno. Pritom hlavice sú hlavne poistkou prežitia Kimovho režimu. Ak by ich použili, či už jednu, dve alebo tri, tak by im ostávalo len pár hlavíc. Samozrejme, spôsobili by nejaké škody, vyústilo by to však do absolútnej likvidácie severokórejského režimu.

Čo by po útoku urobila Čína, tradičný Kimov spojenec? Ak by Severná Kórea použila jadrovú zbraň ako prvá, tak Čína určite nebude na jej strane. Síce si chce udržať Severnú Kóreu ako komunistického spojenca, za takýchto okolností však Čína určite nepôjde do vojny s Južnou Kóreou ani Spojenými štátmi. Naopak, v čínskych novinách sa nedávno objavil článok jedného vysokopostaveného čínskeho predstaviteľa. Upozorňoval na nebezpečenstvo, že jadrové zbrane by Pchjongjang mohol použiť ako prostriedok na vydieranie aj proti samotnej Číne.

Provokoval takto aj vodcov otec Kim Čong-il?
Taká ostrá rétorika ako teraz zo Severnej Kórey už dlhý čas nezaznievala. Za Kim Čong-ila to nedosahovalo také decibely a takú úroveň ako teraz. Na druhej strane, ku koncu vlády Kim Čong-ila v roku 2010 došlo k dvom incidentom. Lenže v hre je otázka, čo je horšie. Či to, že v tom režime umierajú ľudia, alebo to, že každý deň Severná Kórea vydáva čím ďalej tým absurdnejšie vyhlásenia.

Dá sa vôbec porovnať Severná a Južná Kórea? 
Oba ich systémy sú navzájom nekompatibilné. Severná Kórea je poststalinistický, komunistický režim. Má znaky despotizmu a feudalizmu. Tri generácie vodcov už absolútne vládnu krajine. Je tu tiež akoby vrstva šľachticov, ktorí sú v armáde alebo v komunistickej strane. Zostávajúca väčšina z tých 20 miliónov ľudí sú však akoby nevoľníci, pretože nesmú bez povolenia opustiť dokonca ani vlastný okres. Je to takmer stredoveký systém. Južnej Kórei sa podarilo vymaniť zo zlej hospodárskej situácie po vojne a teraz je spolu s Taiwanom najdemokratickejšou krajinou východnej Ázie. Jej ekonomika funguje veľmi úspešne. Počas studenej vojny obe krajiny prejavovali záujem zjednotiť sa. Teraz to ani jedna strana nechce. Severná Kórea vie, že by akékoľvek zjednotenie znamenalo hospodársku dominanciu juhu a úplne mizivý vplyv severokórejských elít. Na juhu si zase všetci uvedomili, aké obrovské náklady by zjednotenie so sebou prinieslo. Oľga Gluštíková

http://hnonline.sk/svet/c1-59633610-vodca-kim-svoju-atomovu-bombu-az-do-ameriky-nedostane

Poslednou šancou Kima je jadrová zbraň

Ekonomika na úplnom dne, hrozba hladomoru, ale aj izolácia vo svete či strach z úderu Spojených štátov. To všetko sú podľa odborníkov dôvody, pre ktoré sa severokórejský vodca Kim Čong-un vyhráža použitím jadrovej bomby. Môže to byť jeho posledná šanca, ako sa vyhnúť úplnému krachu jeho režimu.

Vydieraním sa má totiž snažiť prinútiť Južnú Kóreu a Spojené štáty, aby obnovili pomoc, ktorá by mala odvrátiť bezprostrednú hrozbu ekonomického kolapsu. Zároveň má upriamiť pozornosť zbedačených Severokórejčanov na vonkajšieho nepriateľa.

Na konci so silami Zlá ekonomická situácia a hroziaci hladomor. Tvrdé ekonomické sankcie zahraničia a čoraz väčšia izolácia krajiny. To je realita Severnej Kórey, ktorá sa Kimovi čoraz viac vymyká z rúk. Ekonomicky je na tom Pchjongjang čoraz horšie. Na jar je navyše situácia v krajine vždy najkritickejšia, keďže zásoby potravín pre 20 miliónov ľudí sú po zime veľmi malé. „To by mohol byť jeden z dôvodov, prečo Kim tento rok krízu tak vystupňoval. Potravinová situácia môže byť katastrofálnejšia než v predošlých rokoch. Kim sa od nej takto snaží odviesť pozornosť,“ tvrdí expert Michal Vodrážka.

Odborníci hovoria, že ide o vodcovu propagandu nasmerovanú dovnútra jeho vlastného štátu. „Kimov režim využíva vonkajšieho nepriateľa na zastrašovanie svojho národa. Hovorí – síce nemáte čo jesť, ale je tu imperialista, ktorý nás chce zničiť. Je to nepochybne stratégia, ako odviesť pozornosť od problémov, ktoré sú vnútri jeho režimu,“ uviedol pre HN bezpečnostný analytik Andor Šándor.

Závislosť od Číny
Južná Kórea navyše pred pár rokmi odrezala svoju potravinovú pomoc Pchjongjangu. Severná Kórea sa tak stala od Číne oveľa viac závislou než kedykoľvek predtým. Vplyv Pekingu neustále stúpa a Kim sa zrejme obáva, že Čína môže časom požadovať od jeho krajiny ekonomické zmeny a reformy.

Ak k tomu dôjde, Kim zostane vyšachovaný, pretože Peking je v stále rastúcej izolácii jeho kľúčovým spojencom. Preto potrebuje poistku, a to v podobe ďalšej pomoci.

Experti preto tvrdia, že za hrozbami Pchjongjangu je snaha vydobyť si pozornosť a prílev pomoci z Južnej Kórey a USA. Hrozbami údajne režim bojuje o možnosť získavať pre seba výhody z viacerých zdrojov, nielen zo strany Číny.

Strach z politiky USA Do úvahy však prichádza aj iná možnosť. Kim Čong-un chce zrejme hrozbami jadrových útokov pohnať Južnú Kóreu a amerického prezidenta Baracka Obamu za vyjednávací stôl. V hre by mala byť mierová zmluva, ktorá by ukončila kórejskú vojnu. Tým by sa Severná Kórea prestala cítiť neustále ohrozená zo strany USA, čo je už roky pretrvávajúca paranoja Pchjongjangu. Pretože Kim vidí, že USA už zaútočili na Irak aj Afganistan a možno v budúcnosti udrú na Irán. „Dokonca existujú strategické plány, ako by USA a Južná Kórea postupovali v prípade, že by Kimov režim začal kolabovať. Je pochopiteľné, že to považuje za hrozbu,“ hovorí Vodrážka.

K jadrovému úderu však s veľkou pravdepodobnosťou nedôjde. „Kim nie je blázon a vie, čo by po jeho útoku nasledovalo. Je to však hra nervov a dopad takéhoto Kimovho správania môže byť fatálny,“ tvrdí Šándor.

 Oľga Gluštíková

http://hnonline.sk/svet/c1-59633580-poslednou-sancou-kima-je-jadrova-zbran

Video projekt

Reflexe

Uveřejňuji svůj dopis Reflexu, na který se redakce ani autor neobtěžovali odpovědět...

Vážení,

reaguji na článek Proč nikdo nechce svrhnout tyranský režim v Severní Koreji?, jehož autorem je pan Berwid-Buquoy.  Opominu-li řadu faktických chyb a nepřesností (viz. příloha), které napovídají, že autor toho o Severní Koreji příliš neví, vadí mi zejména tón článku, který karikuje utrpení Severokorejců, a dále autorovy militantní názory a tvrzení, že KLDR lze vojenským a ekonomickým nátlakem donutit ke změně chování režimu.

Situace obyvatel Severní Koreje je již dvě dekády tragická na mnoha úrovních. Politická represe, hlad, nedostatek elektrické energie i léků, to vše jsou zdokumentované skutečnosti. Proč se tedy nedržet faktů a místo toho přehánět a karikovat utrpení Severokorejců? Zprávy o kanibalismu nebyly nikdy potvrzeny. Nelze samozřejmě vyloučit, že k němu došlo (zejména během hladomoru v polovině devadesátých let), nicméně tvrdit, že lidské maso je běžně k dostání v obchodech i restauracích je nesmysl. Mohl by autor doložit zdroj, kterým jsou údajně „britské tajné služby“? Stejně tak autor  překrucuje fakta, která uvádí zpráva Amnesty international  The crumbling state of health care in North Korea o stavu severokorejského zdravotnictví z roku 2010.

Václav Havel se porušování lidských práv s Severní Koreji věnoval v řadě článků v českém i zahraničním tisku. Hlavně ale společně s K. M. Bondevikem a Ellie Wieselem inicioval v letech 2006 a 2008 vypracování dvou podrobných analýz porušování lidských práv v KLDR, které vyzvaly mezinárodní společenství k neopomíjení lidských práv kvůli upřednostňování vyjednávání o severokorejském jaderném programu. Odkazy na některé články i obě zprávy jsou na webu Česko-korejské společnosti (http://cks-korea.cz/2011/12/23/vaclav-havel-o-severni-koreji/).

Problém KLDR nemá vojenské řešení, bude muset být vyřešen politicky. Ztráty na životech civilistů i vojáků na všech stranách konfliktu byly nepředstavitelně vysoké. Vyzývání západních vlád k hrozbám a nátlaku vůči KLDR je kotraproduktivní také z toho důvodu, že pokud by bylo vyslyšeno, KLDR poslouží maximálně k ospravedlnění špatné ekonomické situace vlastnímu obyvatelstvu hrozbou vypuknutí války. Bude rovněž dalším důvodem pro pokračování jejího jaderného programu.

To ale neznamená, že bychom neměli dělat nic. Organizovaný severokorejský zahraniční disent neexistuje i proto, že o uprchlíky z KLDR nemá zájem Jižní Korea ani žádný jiný stát. ČR by podobně jako v případě Barmy mohla a měla nabízet azyl Severokojecům, kterým se podaří překročit hranice do Číny. Humanitární pomoc ve formě léků či potravin je pak způsobem, jak pomoci obyčejným Severokorejcům ihned i za současného režimu.

Doufám, že příště si v Reflexu přečtu o KLDR fundovanější článek.

Zdraví Vás

Michal Vodrážka

Příloha - moje komentáře jsou kurzívou, podtrhnuty jsou pak komentované nesmysly.

Proč nikdo nechce svrhnout tyranský režim v Severní Koreji?

 Text: Jan Berwid-Buquoy

Dnešní komunistické státy světa, například Čína, Kuba, Vietnam a Laos, prodělávají řadu sociálních a hospodářských reforem. O nějaké svobodě sice nemůže být ani řeč, ale určitý hlemýždí pokrok je patrný. Jedinou výjimkou je Severní Korea. Tato země žije v tvrdošíjném sevření klasického stalinismu východního bloku 50. let a nehodlá ustoupit ani o píď.

Na rozdíl od Číny a Kuby v komunistické Koreji žádné disidentské hnutí neexistuje. V době studené války mohli občané SRN a NDR spolu písemně i telefonicky komunikovat a vzájemně se navštěvovat. To je v obou korejských státech nemyslitelné. Severní Korea je snad jedinou oblastí na světě, kde existuje hladomor.

Hladomor existuje v řadě oblastí světa, aktuálně např. ve východní Africe.

Zatímco obyvatelstvo celého západního světa, včetně České republiky, zápasí s gigantickou nadváhou, korejské školní děti okusují kůru z bříz, aby neumřely hlady. Buďme zcela upřímní: Kdo se má na to dívat? Každý slušný a humánně myslící občan západní polokoule se přece při tom musí cítit spoluviníkem! Kde zůstává naše svědomí? K čemu máme vycvičené a nejmodernějšími zbraněmi vybavené armády, když nezasahují tam, kde by měly?

 Hovořit o míru v takových situacích je naprosté pokrytectví. Sami jsme si za podpory Západu vydobyli demokracii a svobodu. Teď sedíme nehnutě na místě, tloustneme a srdce nám zarůstá sádlem. Hlavní věc je, aby každý z nás měl plnou lednici, auto a na dovolenou odcestoval do Chorvatska. To, že se někde za humny konají pochody hladu a lidé jsou po stovkách mučeni a zabíjeni v koncentračních táborech, se nás jaksi už patrně netýká.

Co je to prosím pochod hladu?

 Co si takhle trochu oprášit své vlastní svědomí a zařvat směrem k Pchjongjangu: „Tak a teď toho máme tak akorát dost! Na ty zvěrstva, co tam pácháte, vy komunistická sebranko, se už dívat nebudeme. Buďto zařídíte pro své obyvatelstvo snesitelný režim, nebo udeříme tvrdou pěstí – a to vám garantujeme, že vám do smíchu nebude. Už nám začíná docházet trpělivost. Nemyslete si, že to půjde na šavle a my budeme u vás pobíhat s flintičkou na zádech. Máme k dispozici zbraně, pio nichž žárem hoří i písek. Dejte si na nás moc dobrý pozor, nebo vyletí celá ta vaše rudá garnitura doslova kosmickou rychlostí komínem!“

 Já osobně si nemyslím, že by to muselo dojít tak daleko, ale zaráží mne lhostejnost našich vládních činitelů. Už jste někdy slyšeli plamenný projev Václava Klause proti brutalitě severokorejského komunistického režimu? I notorický rebelant Václav Havel byl v této záležitosti naprosto pasivní. Jak dlouho ještě budeme tloustnout a Korejci budou umírat hlady? Kde jsou ty tisíce demonstrantů hrnoucí se do ulic, protestující kvůli nějakému kouřícímu komínu, stavbě můstku přes dálnici nebo díře do skály?

Václav Havel s k porušování lidských práv s Severní Koreji věnoval jak v řadě článků, např.

Mladá fronta Dnes (24.06.2004) - „Diktátoři porozumí jen síle“

New York Times (30.10.2006) - „Turn North Korea into Human Rights Issue“

Boston Globe (19.09.2008) - „The Real Problem in North Korea“

Také inicioval společně s společně s K. M. Bondevikem a Ellie Wieselem v letech 2006 a 2008 vypracování dvou podrobných analýz porušování lidských práv v KLDR, vyzývající mezinárodní společenství k neopomíjení lidských práv kvůli upřednostňování vyjednávání o severokorejském jaderném programu.

Failure to Protect: A Call for the UN Security Council to Act in North Korea

Failure to Protect: The Ongoing Challenge of North Korea

Odkazy máme na webu ČKS http://cks-korea.cz/2011/12/23/vaclav-havel-o-severni-koreji/

Přestože vládní režim této nejtotalitnější země světa činí vše, aby se o poměrech uvnitř pokud možno nikdo nic nedozvěděl, informace britských a amerických zpravodajských služeb přesto hovoří zcela jasnou řečí: V pásmu koncentračních táborů Čotok je v roce 2012 internováno okolo 200 000 odsouzených. Spolu s nimi jsou uvězněni i jejich děti a příbuzní. Jeden z televizních pořadů britské BBC referuje o pokusech v plynových komorách, kde jsou na odsouzencích testovány účinky chemických zbraní.

Čotok je česky Jodok, a není to pásmo táborů, ale jeden z táborů. Táborů je více, a 200 000 je horní hranice odhadovaného celkového počtu jejich vězňů. V Jodoku je zřejmě okolo 50 000 vězňů. Informace nejsou od tajných služeb, ale od jihokorejských a jiných neziskovek, např. Amnesty international.

V běžném životě komunistické Koreje dochází i k výskytu kanibalismu. Stovky dětí byly uneseny a jednoduše snědeny. Vykopávají se i čerstvě pochované mrtvoly z hrobů a jejich maso se upravuje pro gastronomické účely. Podle britských zpravodajských služeb se maso dětí a nebožtíků prodává na trhu a je rovněž pravidelnou součástí gastronomie v severokorejských restauracích. Kdybych byl cynikem a věc nebyla tak tragickým hororem, zajímalo by mě, kolik stojí třeba taková dobře propečená kýta právě zesnulého tajemníka komunistické strany v provincii Čagang-do na paprice s rýží.

Zprávy o kanibalismu se objevovaly během hladomoru v druhé polovině devadesátých let. Nikdy nebyly věrohodně potvrzeny. Máte zdroj? Zejména by mě zajímala ta tajná služba.

Existuje chronický nedostatek lékařů. Často jim chybí odborné vzdělání a specializace. Pracují bezplatně a tím i přežití pacienta je otázkou ve hvězdách. Chirurgické operace jsou ve většině případů prováděny bez anestetik – tzn. ani narkóza, ani lokální umrtvení. Oběť se prostě připoutá řemeny k operačnímu stolu a při plném vědomí se na něm provede lékařský zákrok. V noci se operace provádějí při svíčkách, protože je pravidelně vypínán elektrický proud. Bestiální řev postižených v okolích nemocnic je na denním pořádku a nikoho to nepřekvapuje…

Další  zveličování. Amnesty, od které jste zřejmě čerpal:

Doctors, who often work without pay, have little or no medicine to dispense and must re-use what scant medical supplies they have at their disposal. They perform their duties often with only the aid of daylight and sometimes by candlelight. During operations, patients, if lucky, are given anaesthesia but sometimes not enough to completely control the pain.

http://www.amnesty.org/en/library/info/ASA24/001/2010

 Nevím, co sledujeme permanentním ignorováním uvedených bestialit. Kdybych to neměl tzv. z první ruky, ani bych nevěřil, že je něco takového v 21. století vůbec možné. Nemyslím teď na okamžitý vojenský zásah (i když – i to by bylo na místě), ale je bezpodmínečně nutné učinit první kroky k osvobození severokorejských námezdních otroků. Kde jsou hospodářská, finanční a diplomatická opatření našich zpravodajských služeb k založení disentu, opozičních hnutí a tlaků na vládní garnituru v této oblasti? Winston Churchill: „Nikdy není příliš pozdě začít s dobrou věcí, ale důležité je začít…“

Co jsou to námezdní otroci? To zní jako nějaká komunistická propaganda J

O sankcích uvalených na KLDR jste ještě neslyšel? O tom jak byly zmrazeny účty režimu v Banco Delta Asia také ne? Zjednodušeně: sankce příliš nefungují.

V Korejské válce zahynuly na čtyři miliony Korejců, většina civilistů. Chcete je osvobodit tak, že je pošlete rovnou do nebe?

Co si studenti odnesli z naší přednášky s Jardou Chladou

Promítání Kimčongílie na VŠE: Severokorejci jsou v Jižní Koreji podobným problémem jako Romové v ČR

Pohřeb poprvé

Kórea dala Kimovi posledné zbohom

Ulice Pchjongjangu ovládla počas pohrebu hystéria. Státisíce ľudí kráčali za mŕtvym vodcom.

Státisíce plačúcich Severokórejčanov, dvesto kamiónov s kvetmi a obrovský smútočný sprievod. Takto sa včera Severná Kórea lúčila so svojím vodcom Kim Čong-ilom. Rakva s jeho telom sa ráno vydala z mauzólea Kumsusan na cestu zasneženými ulicami Pchjongjangu. Po tom, ako sprievod zhruba za tri hodiny prešiel mestom, sa rakva opäť vrátila do mauzólea. Tam telo vodcu zabalzamujú špecialisti, ktorých Pchjongjang pozval priamo z Ruska. Potom bude Kim vystavený, rovnako ako jeho otec.

Kim sa vydal na svoju poslednú púť na streche rovnakého vozidla Lincoln ako jeho otec a zakladateľ vládnej dynastie Kim Ir-sen pred sedemnástimi rokmi. Cestu fujavicou mu prerážalo auto s jeho obrovským portrétom. Za ním nasledovala kolóna vojenských džípov a limuzín.

Do krajiny okrem toho dorazilo na pohreb okolo dvesto kamiónov s kvetmi. „Nikdy predtým som nevidel, aby v jednom okamihu cez hranicu previezli toľko kvetov,“ povedal jeden z obyvateľov čínskeho pohraničného mesta Tan-tung, ktorý nezvyčajnú kolónu videl na vlastné oči.

Hysterický nárek

Hoci zo zahraničných médií mohli v prvý deň dvojdňového pohrebu sledovať len vybraní ruskí a čínski novinári, prevzaté zábery zo sprievodu prinášali prakticky všetky svetové spravodajské kanály. Kimov pohreb totiž vysielala v priamom prenose stalinistickým režimom ovládaná severokórejská televízia. Tá striedavo ukazovala pohrebný konvoj idúci Pchjongjangom a obrovské zástupy obyvateľov totalitného štátu. V dave boli všetci – starí i mladí, vojaci aj deti.

Štátna televízia odvysielala zábery nového vodcu Kim Čong-una, ako bez čiapky a rukavíc sprevádza v mraze auto s otcovými pozostatkami a kýva davu na pozdrav. Ľudia sa hlboko skláňali k zemi a plakali. Mnohí dávali svoj smútok najavo rovnako hystericky ako na televíznych záberoch, ktoré obleteli svet pred Vianocami po oznámení Kimovej smrti. „Smútili podobne, ako keď zomrel ich predošlý vodca Kim Ir-sen. V uliciach Pchongjangu plakali hlavne ľudia z privilegovaných vrstiev, ktorí sa za Kim Čong-ila mali lepšie než ostatní. Nariekali, pretože teraz nevedia, čo ich čaká v budúcnosti,“ povedal pre HN analytik Michal Vodrážka.

Obrovská propaganda

Kim Čong-il vládol jednej z najizolovanejších krajín sveta od roku 1994. Správu o jeho smrti Pchjongjang zverejnil až dva dni po tom, čo 69-ročný vodca 17. decembra zomrel. Kvôli prepracovaniu a veľkej psychickej záťaži údajne dostal silný infarkt. Odvtedy sa v krajine objavili viaceré propagandistické správy mytologizujúce jeho smrť. Rádio Pchjongjang napríklad oznámilo, že holubici podobný vták oprášil sneh zo sochy mŕtveho vodcu.

Aj sneženie v prvý deň pohrebu údajne bolo iba dôkazom toho, že príroda za diktátorom smúti. „Pre nás je severokórejská propaganda smiešna. Myslím si, že aj ľudia z Kórey takéto správy berú s rezervou,“ tvrdí Vodrážka.

Smútočné ceremónie sa v Pchjongjangu skončia až dnes smútočným obradom, delovou salvou a tromi minútami ticha. Za diktátorom smútia aj niektorí ľudia v prosperujúcej susednej Južnej Kórei. Tí veria, že v chudobnej severnej časti Kórejského polostrova je život oveľa lepší. „Aj keby boli Severokórejčania materiálne chudobní, vďaka svojmu politickému systému sú duševne bohatí,“ vyhlásil stavebný robotník Kim. Ten je presvedčený, že väčšina správ o severokórejskej núdzi je vymyslená médiami ovplyvnená Spojenými štátmi.

Rallies before and today

Pyongyang rallies didn't look any different under Yankee imperialist dogs than under Kim Jong Il.

Tens of thousands of North Koreans attend a mass rally at Kim Il Sung Square in Pyongyang, North Korea, Wednesday, April 8, 2009 to celebrate the April 5th launch of the country’s rocket (source: AP)

Ke Kimově smrti

Nový vodca. Experti očakávajú, že Kim Čong-un bude pokračovať v tvrdej politickej línii svojho mŕtveho otca.
Pchjongjang povedie neskúsený diktátor Kim
Pchjongjang, Bratislava – Žezlo neohrozeného vládcu Severnej Kórey preberá po smrti Kim Čong-ila jeho syn Kim Čong-un. Severokórejské štátne médiá včera vyzvali 24 miliónov obyvateľov krajiny, aby ho uznali a podporili. Pôjde už o tretieho nasledovníka generácie, ktorú založil jeho dedo Kim Ir-sen.

Svet má však z nového panovníka obavy. „Okrem toho, že je mladý a neskúsený, veľa sa toho o ňom nevie. Pre Severnú Kóreu je dôležité iba to, aby Kim Čong-una rešpektovala Čína, pretože od nej je krajina závislá,“ povedal pre HN analytik Michal Vodrážka.

Priateľ s Čínou

Najmladšieho z troch synov mŕtveho severokórejského vodcu pokladajú za nástupcu, odkedy ho v septembri minulého roka jeho otec vymenoval za štvorhviezdičkového generála a udelili mu prominentný politický post. Na posilnenie bezpečnosti ešte vymenoval svoju sestru a jej manžela na vysoké pozície v krajine, aby vytvoril mocné trojvládie rodinnej dynastie.

Iba 27-ročný budúci vodca krajiny okrem toho urobil tento rok v máji významnú diplomatickú návštevu susednej Číny. Počas nej sa predstavil hlavnému severokórejskému mecenášovi Pekingu, čo bol zrejme jeden z najkľúčovejších diplomatických ťahov, aké mohol urobiť. „Pre Severnú Kóreu bude teraz kritických niekoľko týždňov a mesiacov. Za ten čas sa ukáže, akú silnú pozíciu Kim Čong-un v krajine má a či za ním stoja kľúčoví hráči, najmä pokiaľ ide o armádu,“ povedal pre HN analytik Jakub Kulhánek.

Experti tvrdia, že mladý Kim bude zrejme nasledovať svojho otca vo vojenských šľapajach a udrží si pevnú vládu nad jednou z najväčších armád sveta. Očakáva sa tiež, že aj napriek kritike svetových mocností bude pokračovať v zbrojnom jadrovom programe.

Pochybnosti o nástupníctve
Kim Čong-un sa podľa odhadov narodil v roku 1984. Jeho meno v preklade z čínskeho jazyka znamená „spravodlivý oblak“. Vyštudoval vo Švajčiarsku a predpokladá sa, že hovorí po anglicky a po nemecky. Najčastejšie kolujúce fotografie Kim Čong-una pred jeho uvedením na severokórejskú politickú scénu v minulom roku boli snímky z čias, keď mal iba jedenásť rokov. Nedávne zábery však ukazujú robustného muža s nakrátko ostrihanými vlasmi, ktorý sa podobá na Kim Ir-sena. Jeho účes sa stal obrovským hitom medzi Severokórejčanmi.

V krajine však panujú pochybnosti o tom, či jeho zosnulá matka, profesionálna tanečnica Ko Jong-hui, bola Kim Čong-ilovou oficiálnou manželkou, alebo len milenkou. Ide totiž o záležitosť, ktorá by mohla mať dosah na Kim Čong-unovo právo nahradiť otca na čele krajiny. 

Oľga Gluštíková

Černý mercedes a Kim Ir-sen na klopě, tak přednáší velvyslanec KLDR

Další příspěvek v řadě, kterým po vzoru 38north.org říkám mediabusters. V úterý byla na UMV přednáška severokorejského velvyslance o denuklearizaci Korejského poloostrova, o které pro iDnes napsal článek pan Petr Štefan. V části článku, která se věnovala obsahu přednášky a následující diskuze, bylo ale několik míst, kde si myslím, že měl odvést lepší práci. Minimálně přesně reprodukovat, co ve skutečnosti z úst diplomatů KLDR zaznělo, případně upozornit na severokorejské výmysly. Níže je část článku s mými komentáři kurzívou (podtržené jsou formulace, ke kterým komentář patří), originál článku si můžete přečíst zde.

Velvyslanec prostřednictvím plamenného řečníka s ráznou dikcí zopakoval mantry, které papaláši v Pchjongjangu omílají léta. Zdůraznil, že KLDR svým jaderným programem pouze reagovala na nukleární hrozbu Spojených států. Postěžoval si, že z celé Asie jsou jaderné zbraně USA v bojových pozicích pouze v Jižní Koreji. Zde měl redaktor upozornit na klamavý / mylný argument, jaderné zbraně USA z Jižní Koreje stáhly v roce 1991.

Vyjádřil obavy Severokorejců, že Washington touží potlačit právo KLDR na existenci. "KLDR si musela pořídit jadernou zbraň, abychom obhájili svoji suverenitu," hřímal první tajemník a vysvětlil, že země bude mít jaderné zbraně, dokud nezmizí nukleární hrozba Washingtonu. Zároveň naznačil, že jaderná zařízení slouží pouze k výrobě elektřiny pro chudou zemi. Nikoliv, řekl totiž, že jaderná zařízení mají pro výrobu elektřiny sloužit v budoucnosti. V současnosti v KLDR není žádný provozuschopný reaktor, což velvyslanec i první tajemník na rozdíl od pana Štefana pravděpodobně vědí.

Naznačil, že Pchjongjang má zájem zasednout k jednacímu stolu a řešit svůj jaderný program, ale dialog s nadiktovanými podmínkami z Washingtonu prý soudruhy v KLDR nezajímá. (Spojené státy nyní podmiňují začátek rozhovorů o jaderném programu prokázáním upřímného úmyslu KLDR, že s jaderným zbraněmi skoncuje.)

Obě Koreje na konci Korejské války v padesátých letech podepsaly pouze příměří, a tak jsou formálně stále ve válečném stavu. Podle velvyslance tkví řešení právě v podepsání mírové dohody, ale tomu prý brání odlišná zřízení v obou zemích. Nikoliv. Mírová dohoda nemá být podepsána mezi Korejemi, ale mezi KLDR a USA, které uzavřely dohodu o příměří (ještě s ČLR). Toto bylo sverokorejci zopakováno několikrát, směřovala k tomu i jedna z otázek publika. Odlišné zřízení bylo zmíněno jako překážka sjednocení, nikoliv uzavření mírové dohody. Viz. citace v následujícím odstavci článku.

"My chceme sjednocení na bázi konfederace a zachování obou režimů. Jižní Korea touží po sjednocení poloostrova pod jedním systémem. Toho svého se přitom nikdo nechce vzdát. Sami posuďte, které řešení je lepší," navrhl Ri Kwang-il. Zmínil také několik příkladů, jak se v poslední době zlepšují vztahy s USA.

iHNED opět perlí

Nechci vypadat že jsem na ně nějak zasedlý, ale co je moc, to je moc. Začněme nadpisem, nesmyslem č. 1:

KLDR znovu ostřelovala jihokorejský ostrov.

KLDR střílela do moře (BBC). Jedna ze tří severokorejských střel dopadla na do oblasti NNL, ostatní do vod o které i Jižní Korea považuje za severokorejské. To by ale asi nebyl tak zajímavý titulek, tak proč to trochu nepřibarvit, že?

"Jihokorejské vojsko tentokrát dělostřeleckou palbu opětovalo".

Nesmysl č. 2. Jihokorejské ozbrojené síly dělostřeleckou palbu opětovaly i loni v listopadu.

"Vztahy mezi oběma korejskými národy ochably po loňských incidentech."

Nesmysl č. 3. Dva korejské národy? Odkdy? Tvrdí alespoň jedna ze stran, že je národem odlišným od toho druhého?

Ani se nedivím, že se gaa pod článek radši nepodepsal. Alespoň nás ale iHNED ušetřil grafiky se špatně vyznačenou NLL.

Videa z KLDR - update

Už jsem zdigitalizoval asi polovinu z 15 VHS kazet, které jsem získal ze třech zdrojů Asi nejzajímavější jsou záběry z roku 1989, kde je příchod Kim Irsena na soutěž krasobruslařů, a na Kimově krku je dobře vidět boule, která v posledních letech jeho života byla nepřehlédnutelná, ale kterou severokorejská propaganda mistrně skrývala, např. cenzurou všech fotek, respektive zabíráním Kima jen z těch úhlů, kdy nebyla vidět. Záběry jsou, pokud vím, poměrně unikátní.

Hospodářské noviny jako nástroj propagandy KLDR?

Tahle záležitost ve mě dříme už měsíce, od severokorejského útoku na ostrov Yongpyeong. Druhý den po něm česká parodie na seriózní tisk jménem Hospodářské noviny uveřejnila na první straně mapu Korejského poloostrova, která měla ilustrovat místo incidentu a "spornou mořskou hranici" mezi Severem a Jihem.


Všimněte si "sporné hranice". Něco se vám nezdá? Mě taky ne. Pro jistotu zvětšená část grafiky:

"Sporná hranice", tzv. Northern limit line, vede jinudy. Tak jak ji na první straně prezentovaly HN to vypadá, že Baengnyongdo, tedy největší z pěti jihokorejských ostrovů u severokorejského pobřeží  (u kterého se mimochodem na jaře potopila korveta Cheonan a byl tehdy v novinách obden) patří Severní Koreji. Jak těžké je reprodukovat správně mapu, která je k dispozici i na wikipedii, nemluvě o množství verzí na zpravodajských webech? Zjevně nad možnosti HN.

Wiki

Yonhap News


Další problém je tvrzení popisku, že KLDR hranici "až dosud respektovala". Opět není třeba víc snahy než pět minut četby na wiki, pokud by novinář ovšem stál o to napsat alespoň něco blížící se popisu reality. Dozvěděl by se třeba, že KLDR od roku 1973 "started to openly dispute the border by sending large groups of patrol ships over the NLL on about 43 occasions", a o pravidelných přestřelkách v oblasti od roku 1999. Místo toho HN plácnou na přední stranu úplný nesmysl.

O pár týdnů později HN uveřejnily "infografiku", spíše ale jde dezinformační grafiku. Tentokrát je jako "sporná hranice" označena linie, kterou vyhlásila KLDR jako linii dělící teritoriální vody KLDR a Jižní Koreje (jde o prodloužení military demarcation line z pevniny na moře) v roce 1999. Řada nepřesností je i v časové linii "chronologie konfliktu," ale to jsou už jen drobnosti.

‘Čeboly’ a role státu v ekonomickém rozvoji Korejské republiky

Powerpoint z přednášky na koreanistice si můžete stáhnout tady.

Nuclear dangers in Japan

Amazed that no media reports on Rokkasho spent fuel reprocessing plant, just 400km north of Fukushima and on the coast hit by tsunami. What was the impact there? There was a major controversy couple years ago about the safety of the plant, given the geologically unstable position that was picked for its construction.


Consider this quote:  "In June 2008, several scientists stated that the Rokkasho plant is sited directly above an active geological fault line that could produce a magnitude 8 earthquake. But Japan Nuclear Fuel Limited have stated that there was no reason to fear an earthquake of more than magnitude 6.5 at the site, and that the plant could withstand a 6.9 quake".


Wow, could withstand an 6.9!! How about an 8.9 quake plus a 6 meter tsunami? Lucky Japanese as it seems from a short web search that the plant has been plagued by so many various problems that it still isn't fully operational.

Read more here.

Z vojenskeho archivu

Z mojí návštěvy vojenského archivu na Invalidovně, pár špeků z dokumentů ministerstva obrany o supertajné akci K, tedy vyslání vojenské nemocnice do KLDR v průběhu korejské války. Pro zvětšení klikněte.

Přísně tajné :)

  

 Podpora ze strany soudružek velmi dobrá ... strádání korejského lidu po všech stránkách hrozné.

 Na stravu připravovanou v místě si Evropan velmi těžko zvyká ... naprostý nedostatek mléka a másla, mouka v místě není.

 Diskreditace JUDr. Válka: měl na škole americké rádio a vychvaloval, jak se jeho příbuzní v USA mají dobře.

 Kapitán Válek je doktor práv, což dával najevo tím, že vůči nám dělnickým kádrům se choval vždy povýšeně.

Šetříme valuty a nutně potřebujeme trička na volejbal...

... a také versatilky a svítilny a kabáty, protože asijským soudruhům se to všechno moc líbí :)

Posílám vám dnešní Rudé právo.

Rozhovor pro Hospodárske noviny

Minirozhovor. Expert na Kóreu Michal Vodrážka pre HN:

Len Čína môže ekonomicky priškrtiť Severnú Kóreu

Útok Severnej Kórey na jej južného suseda bol pomerne nečakaný. Prečo sa rozhodla pristúpiť k ozbrojenému útoku?

Severnej Kórei sa predovšetkým nepáči, keď ju svet ignoruje. Amerika aj Južná Kórea od nástupu nových prezidentov odmietali s ňou rokovať. Hlavne Južná Kórea, ktorá prerušila jednostrannú humanitárnu a hospodársku pomoc, ktorú predtým Severnej Kórei poskytovala. Amerika po nástupe Baracka Obamu tiež odmietla s Pchjongjangom hovoriť. Predchádzajúce severokórejské provokácie, ako bol napríklad jadrový test v minulom roku, mal prinútiť svet k rozhovoru. Ale Pchjongjang tým neuspel.

V najnovšom útoku teda vidíte akúsi snahu upútať na seba pozornosť?

Áno, dva roky sa o to pokúšali a tento krok je možné považovať za ďalšiu z provokácií. Chceli na seba upozorniť, že existujú. Čína navyše tvrdí, že je potrebné vrátiť sa k šesťstranným rozhovorom medzi oboma Kóreami, Čínou, Japonskom, Ruskom a USA o jadrovom programe.

Juhokórejčania však tvrdia, že k týmto rokovania opätovne pristúpia až po tom, keď sa Severokórejčania ospravedlnia, že potopili juhokórejskú loď. Tú zasiahli v máji torpédom a zabili tak 46 námorníkov.

Táto kauza sa dodnes nevyriešila?

Severná Kórea sa k tomuto činu nikdy nepriznala a na jej postoji sa doteraz nič nezmenilo.

Môže kórejská prestrelka rozpútať celosvetový konflikt? Môžu sa doň zapojiť aj Spojené štáty alebo ostatné krajiny?

V tejto chvíli sa určite nedá povedať, že Spojené štáty sú do konfliktu zapojené. Južná Kórea síce v týchto dňoch má v oblasti vojenské cvičenie, no vieme, že na ostreľovanom ostrove sa nenachádzal žiaden americký vojak. Ak by však severokórejská strela zranila alebo zabila amerického vojaka, určite by to vyvolalo silnejšiu reakciu. Konflikt by mal úplne iný náboj. Dnes sa však Európa ani Amerika do toho nezapojili.

Hrozia Severnej Kórei nejaké medzinárodné sankcie?

Otázkou je, aké ďalšie sankcie môžu byť na takúto krajinu uvalené. Pretože po tohtoročnom potopení juhokórejskej lode severokórejským torpédom Soul ohlásil, že zruší vzájomný obchod so Severnou Kóreou. Nakoniec sa to dotklo len polovice vzájomného obchodu. Zákaz sa však netýkal priemyselného komplexu v Kesongu, ktorý financujú juhokórejské spoločnosti. To je jedna z možností, ktorú môžu využiť Juhokórejčania. Obmedzili by fungovanie projektu. Avšak vzájomný obchod už raz zastavila Južná Kórea i Japonsko. Amerika uplatňuje vlastné sankcie. Čína vyzvala obe strany na mierové vyjednávania. Zatiaľ nevidím ďalšie možné sankcie.

Kto môže pomôcť zlepšiť situáciu na polostrove?

Podľa mňa len Čína. Tá by mohla ako jediná Severnú Kóreu zásadne ekonomicky obmedziť.

Jozef Tvardzik

Videa z KLDR

Rozjel jsem archivační projekt, digitalizuji home videa, která natáčeli Čechoslováci v KLDR na konci osmdesátých let, kdy jsme tam žili. Tehdy už byly VHS videokamery poměrně dostupné, koupilo si je několik lidí včetně mého otce. Naše dvě kazety ale nějak nepřežily do dneška bez přemazání, ale sehnal jsem nějaké jiné. První set osmi kazet je od bývalého člena DKNS, takže jsou tam poměrně unikátní záběry z DMZ a jejího okolí.  Časem bych z toho chtěl sestříhat nějaký krátký dokument, zatím se můžete podívat na pár ukázek, co jsem nahrál na youtube.

Vše nej do 2010

Po nějaké době jsem se podíval na svůj hibernovaný blog a s překvapením zjistil, že to je už rok, co jsem nic nenapsal. Poslední rozepsaný a nikdy neuveřejněný post byl:

Vše nej do 2010

Ano, já vím, je to trochu opožděně. Nikdo nejsme dokonalý, no ne?

Protože jsem se dozvěděl, že blog má nejméně jednoho nového čtenáře (ahoj!), a byla mi položena otázka zda ještě něco napíšu, tak tedy jako že ano.

Zjevně jsem tehdy nového čtenáře zklamal, ale tentokrát už to bude lepší, slibuju! Navíc google do bloggeru přidal sledování návštěvnosti, a protože sem lidé pořád chodí, mám o motivaci navíc sem začít znovu psát.

Pro ty, co mě neznají osobně, nebo se mnou dlouho nemluvili, rok 2010 v kostce: neúspěšné přihlášky na doktorát do Států, nová práce v ČNB, druhá půlka roku ve znamení boreliózy a zánětu mozku, to mi ale nezabránilo oženit se, spousta legrace s Česko-korejskou společností a v poslední době i s AMO, umřel Chalmers Johnson.

Právě jsem přemýšlel o článku na AMO blog o tom, zda se bude u Yongpyongu zase střílet, a zasekl jsem se na českém překladu slovíčka brinkmanship. Slovníky nabízí "politika na pokraji války", "hra s ohněm" nebo prostě "riskantní politika", ale ani jedno se mi nezdá dobře vystihovat obsah toho pojmu. Víc se mi líbí "balancování na pokraji války" nebo "na ostří nože".

No, v každém případě bude zajímavé sledovat, jak to zítra nebo pozítří dopadne. Doteď jsem v podstatě Myungbakův tým považoval za nebezpečné naivy, kteří čekali, že trocha tlaku na KLDR bude stačit na to, aby přivedla Sever k rozumu a jednání nebo kolapsu, a kteří nečekali tak agresivní reakci a nemají plán B. Když teď ale pozoruji, jak se Jih chopil iniciativy a stává se stranou, která žene situaci na ostří nože, zatímco Číňané a Rusové se horečně se snaží napětí snížit a krotit Severokorejce, kterým nezbývají než prázdné hrozby, doteď spíše doména ROK, možná svůj postoj částečně přehodnotím.

Drunken Tiger, Tasha a ten zbytek

V neděli 13.12. jsem byl s Vojtou a Janou v rozhlase vyprávět o koreji a korejském hiphopu. Jestli náhodou neposloucháte během dlouhých nedělních podvečerů ČR 3 Vltava, tak vám to asi uniklo. Nevadí, dohnat to můžete poslechem z archívu tady a obsáhlejší verzi naší rádiové premiéry pohledem si přečíst u Vojty tady.

Taky jsem se byl podívat na přednášce doyena české koreanistiky docenta Pucka o jeho letošní návštěvě v KLDR. Přednáška byla OK, nějaké ty dojmy z Pyongyangu, o tom jak se KDLR změnila k horšímu od minulé návštěvy, a pak část která se věnovala hrobkám z království Koryo a Koguryo. Pro mě zajímavé, kdysi jsem napsal článek o přetahování mezi Čínou a Korejemi o to kdo si může tyto a jiné (pre)historické státní útvary nárokovat jako předchůdce toho kterého národního státu, a jak se zapsání hrobek na seznam UNESCO změnilo v mezinárodně citlivou záležitost a vyvolalo bouřlivé protesty v Jižní Koreji. Poté se věnoval udajnému objevení Tangunova "hrobu" a vybudování rozsáhlého památníku k uctění legendárního prvního korejce, a ukázal ještě pár fotek z Kaesongu a jeho okolí.

Následovala diskuze, kde se nějaká mladá slečna, zřejmě plná dojmů z proběhlého 20. výročí, trochu nejasně zeptala jestli měl doc. Pucek morální problémy s tím že za totáče vyjížděl do KLDR. Pět minut poté prchla ze sálu, zatímco se zbytek debaty soustředil na vysvětlování toho, co všechno koreanisté před rokem 1989 dělali pro režim, třeba jako překladatelé a pod. Bohužel se do debaty nezapojil soudruh Miroslav Štěpán, jehož jsem v hledišti zahlédl. Mám pocit, že by k tomu tématu možná mohl něco říct.

Po diskuzi jsme uklidili a přesunuli se do zamluvené restaurace, a pak dále do nezamluvené restaurace, a byla to opravdu legrace. Taky jsem zjistil, že i když jsem v roce 2007 zaplatil členský příspěvek, na seznamu Česko-korejské společnosti nejsem. Ale když jsme pak během večera došli k přesmyčce ČKS -> KSČ tak mi došlo, že je to tak vlastně lepší a třeba mě to v budoucnu zachrání před nějakými otázkami ohledně členství v ideově podezřelých organizacích.

KDI school update

A je hotovo! Dneškem jsem dostudoval. Přes léto jsem pracoval na diplomce o environmentální spolupráci mezi Jižní Koreou, Japonskem, Čínou a Mongolskem v oblasti monitorování obřích písečných bouří a desertifikace. Dal jsem si s ní dost práce, a škola to ocenila jednou ze čtyř udělených Award for outstanding thesis. Pokud téma někoho zajímá, napište mi, rád vám ji pošlu.

Jinak jsem koukal na seznamy uchazečů o studium na školní rok 2010 a je tam devět Čechů, takže se zdá že navázání spolupráce s VŠE rozhodně vedlo k zvýšení zájmu o studium. Vypadá to taky že se snad konečně rozjíždí i public policy PhD program, je tam šest korejských a osm zahraničních potenciálních studentů.