Valentýn v Koreji

Sv. Valentýn v Koreji se od toho amerického trochu liší. Jeden by řekl, že hezky ilustruje patriarchálnost Koreje. Místo aby muž potěšil ženu květinou anebo dárkem, žena naopak obdarovává muže čokoládou. Čím víc, tím lépe (viděl jsem dárkové koše za víc než 100USD, a to jen tady v supermarketech v okolí školy, v lepších obchodech v centru určitě budou i dražší kousky). Muž je bez povinností, tedy kromě toho, že by měl čokoládu sníst. Samozřejmě, čím víc dívek vám čokoládu dá, tím lépe. Tedy, aspoň pro vaše ego.


Heč, já dostal dvě sladkosti!

Novinkou pro mě byla existence tzv. White day, podle všeho 14. března, kdy se role prohodí a čokoládu dávají muži ženám. Co mi udělalo radost byly speciální valentýnovské balení čokolády, která se obvykle prodává v miniaturních, max. cca 75g baleních. Teď se dá koupit i "obří", celých půl libry vážící, balení. Protože už jsem zhubnul o 4kg, naordinoval jsem si čokoládovou dietu, počkám si na povalentýnovské slevy a zásobím se na půl roku dopředu :)

PS: Potravinové dary můžete zasílat na adresu KDI school, jen je prosím nadepište mým jménem, aby neskončily v rukou hladových studentů z rozvojových zemí, kterých je plná kolej, a kteří si pořád ještě nezvykli na pálivost korejské kuchyně.

Chungju a jeho love motely, Hilton, a začátek školy

Zajímá vás, proč jsem se skoro na týden odmlčel? V pátek ráno přiletěla Lim, a protože měla let Munchen - Busan, měli jsme celé čtyři dny pro sebe. Po měsíci na koleji byla executive suit v Hiltonu změna, kterou jsem dokázal ocenit. 10 hodin spánku bez špuntů v uších, snídaně v posteli a pak povalování se v křesle s novinami a šálkem ČERNÉHO ČAJE, a k tomu mi Lim přivezla sýr, mé oblíbené kartáčky na zuby, polštář z ikey a samu sebe :) - prostě pohoda.

V pátek večer jsme vyrazili navštívit Chungju - Lim rodnou hroudu asi hoďku a půl busem na východ od Seoulu. Veselo bylo hned od začátku - Lim máma začala provozovat malé občerstvení na autobusovém nádraží (důchod se blíží a v koreji není důchodové pojištění všeobecné - nedostane na stará kolena ani korunu, tak musí začít šetřit). Protože se nechtěla dostat do řečí (Chungju je maloměsto, a busové nádraží ještě menší), tak Lim poprosila, abychom se vytratili nějak nenápadně, a nikoliv přes halu nádraží. Tak jsme vyběhli ven vjezdem pro autobusy, i když se to hlídači moc nelíbilo. Po večeři s jejími sestrami mě čekal infarktový zážitek - první setkání s rodiči. No, nebylo to takové drama, i když fakt že pan Yang je ozbrojený a nebezpečný - pracuje jako policista, a navíc bojoval ve Vietnamu - mě trochu znervózňoval. Představil jsem se, vykoktal pár vět korejsky, no a bylo to. Pak přišla největší legrace večera - hledání ubytování. Chungju (200 000 duší, a je známé snad jen výtečnými jablky) nepatří mezi turisty obléhané lokace, takže jsem měl na výběr z asi 10 love motelů (slouží mladým lidem před svatbou- bydlet spolu před svatbou se nesmí\nesluší - a starším lidem po svatbě, kterým nestačí\nevyhovuje partner se kterým už konečně bydlí), které jsou soustředěny v, jak mi pan Yang kamarádsky dopředu oznámil, v nejnebezpečnější části města. K dispozici byl třeba White house, Toronto, Venice, nakonec jsem si vybral motel Filim. Lim a její sestry (prý) ještě v love motelu nebyly, tak jsem do recepce přišel já a tři korejky, a zeptali jsme se, kolik stojí pokoj, pak jsme se zaplatili a odebrali se do výtahu na prohlídku pokoje. Myslím, že po tomhle už Lim máma nemusí mít o pověst svojí rodiny obavy :))

Pokoj byl OK, obří TV a jacuzzi vana za 40 USD na noc není špatné.Holky mi doporučily, abych se zamknul, a rozhodně neotevíral před rozedněním, čehož jsem se držel. Asi kvůli novému roku, kdy korejci tráví čas s rodinou, byla noc opravdu klidná. V sobotu jsme byli v sauně a na kafi na okraji NP Woraksan, a pak se vrátili zpátky do Seoulu. Byla zácpa kvůli konci Solu, tak to trvalo skoro 3 hodiny.

V neděli měli Lim let Seoul - Busan - Seoul, takže vstávala ve 4 ráno, tak jsme vstal s ní a vyžehlil jí halenku do uniformy. Rok číšníkování mě naučil žehlit i se spánkem zalepenýma očima, v kocovině, prostě kdykoliv :) vlastně, žehlím o dost líp než Lim.

Odpoledne jsme šli na nákupy do Myongdongu, a konečně jsem si koupil telefon. V pondělí mi začla škola, tak jsme zašli na večeři s pár spolužáky, a v úterý se Lim vrátila do Němec.

Poslední novinka je, že jsem začal chodit na taekwondo, je to kousek od školy, asi 10 min, což je opravdu super. Mistr je fajn, umí trochu anglicky, budu chodit tak 3x nebo 4x týdně. Zítra si tam vezmu foťák a udělám pár fotek.

Vše nejlepší do nového roku

Vám přeje Michal

Inwangsan

Včera bylo opravdu krásně slunečno, a navíc je nový rok, takže Seoul je poloprázdný, tak jsme se s Andreou z Guatemaly rozhodli vyrazit na malou procházku. Jako cíl jsem vybral Inwangsan, jednu ze tří hor které obklopují královský palác Gyeongbokgung v historickém centru Seoulu. Tedy hor, s výškou 338m n.m. je to spíš takový kopec, ale dost skalnatý a relativně strmý. Cesta vedla podél hradeb, která kdysy chránila Seoul před nepřáteli a tygry, kteří řádili za hradbami. Předpoklad, že budeme skoro sami, se vyplnil, za dvě hodiny jsme potkali asi 20 lidí, což je v Seoulu opravdu zázrak. Po cestě jsou pravidelně rozmístěné vojenské a policejní hlídky, protože je z ní dobrý výhled na Blue house - sídlo korejského prezidenta. Dříve se prý z téhle hory nesmělo fotit, a vojáci měli dovoleno na případné fotografy zahájit palbu. Dnes už se to smí, což je dobře, protože vyhlídky na město a NP Bukhansan jsou skvělé. Policejní posty vypadaly jako malé budky cca 2x2x2m obehnané 2m vysokým drátěným plotem, takže jsem si připadal jako v nějaké surreálné zoo, kde jsou vystavovány různé druhy jihokorejských policistů. Bohužel vojenské objekty se fotit nesmí, takže tohle si budete muset představit.

Nejlepší bruslení v Seoulu

Spolužačka Hana (mimochodem, jediné česko-korejské jméno které jsem zatím objevil) nás v úterý pozvala na bruslení. Hana bydlí v Kangnamu a jezdí Ečkovým mercedesem, takže bylo jasné, že to nebude zevlování na bruslišti před radnicí za 1USD, ale něco extra. Sraz jsme si dali u hotelu Walkerhill, je to jeden z nejlepších hotelů v Seoulu, franšíza Sheratonu provozovaná SK. Pokud máte čas, podívejte se na jejich web na popis nejlepšího pokoje - 270m, má vlastní vinný sklípek atd. Cena - 6000USD za noc O_o

Brusliště na Walkerhillu je prý nejvíc trendy v Seoulu, a tomu odpovídala i cena - 20USD. Takže volňásky od Hany potěšily. Na druhou stranu je ve vstupném zahrnuto půjčovné bruslí, oběd, káva, studené nápoje a odpolední snack, a bruslit můžete od 12 až do 22. Plus, byli jsme jediní cizinci, a okolo nás bruslily samé mladé, krásné (a jistě i za vodou) Korejky. Nevzal jsem si foťák, ale mám nějaké fotky a video od Williama.





Snack byl opravdu vtipný. Korejská interpretace fish & chips se skládala ze sladkých brambor a grilované chobotnice, vše zabalené v "novinách". Ještě že si odpustili ocet :)

Falešné noviny

Bruslení byla legrace, naposledy jsem bruslil snad před dvaceti lety v KLDR, ale podobně jako plavání to je něco, co člověk nezapomene. Led nestál za moc, přišel mi opravdu hrbolatý, ale podařilo se mi nespadnout. Po čtyřech hodinách jsme to zabalili a stavili se v hotelu ve Woobaru - nechci se opakovat, ale podle Hany jeden z nej cool barů v Seoulu.
Ceny by tomu odpovídaly - dal jsem si třetinku Sappora za 11USD, ale na druhou stranu to bylo první opravdu dobré pivo po měsíci v Koreji, takže za to stálo. Oprava - druhé, William přivezl pivo z Kostariky, které bylo taky pitelné.

Dvakrát u doktorů

Ještě nejsem v Seoulu ani měsíc, a už jsem měl tu čest dvakrát okusit kvalitu místní lékařské péče. Druhý týden v lednu se ukrutně ochladilo, přes den bylo okolo mínus osmi, a já jsem trochu podcenil počet vrstev nutných k potlačení chladu a nastydl a dostal kašel. Za týden jsem to vyležel, ale pořád jsem měl divný pocit tlaku za očima, někdy až bolestivý, zvlášť pokud jsem koukal hodně doleva nebo doprava. Nikdy jsem neměl zánět dutin, ale přišlo mi, že tohle by mohlo být poprvé, tak jsem se rozhodl navštívit doktora. A ano, jsem hypochondr.

Pan doktor si poslechl moje vyprávění a podezření, změřil mi teplotu a zeptal se, jestli mám velkou rýmu. Řekl jsem, že ne, už jen kašel, a moje teplota byla normální. Na to doktor povídá: "Myslím, že je to stres. Máš bolesti zad?" Já na to že ne, a že se stresem problémy nemám. Doktorova odpověď byla "Myslím, že je to stres. Abych ověřil svoji hypotézu, dám ti 4 injekce analgetika do oblasti čela, a když symptomy pominou, je moje diagnóza správná". To mi jaksi došla řeč, ale hlavou mi proběhlo něco na způsob "ty brďo, místo aby mě vyšetřil, tak mi do hlavy píchne injekci, to je hustý". No, s doktorem se nehádá, tak jsem se natáhnul na lehátko, a dostal 4 injekce, 2 do spánku a dvě nad obočí. Po patnácti minutách přišel doktor zpátky, a říká "Tak co?" Vstal jsem, zkusil se předklonit (to byl tlak vždycky největší), a opravdu, tlak byl pryč. Nádavkem jsem dostal nějaké pilule kdyby se stres vrátil, a bylo to. Až přijde letní zkouškové, jsem ochotný se podělit, Martine :)

Darth Vader: v případě stresu večer všechny 4 po jídle a zapít vodou

Dneska jsme měli zdravotní prohlídku, v Hanaro medical foundation v centru Seoulu. Dělali nám všechno, krev, tlak, váhu a výšku (do dneška jsem žil v bludu že mám 183cm, ale Korejci tvrdí jen necelých 182), oči, rentgeny plic a žaludku, a dokonce i ultrazvuk břicha. Dítě nečekám. Na konec přišla zubní prohlídka, doktorka (spíš zubní sestra, byla dost mladá) uměla jen jednu větu (i dont speak english) plus čtyři slova anglicky (gum disease; brush more), tak jsme všichni dostali stejnou dobrou radu :)) Nepříjemný detail - nepoužívala rukavice, a byl jsem asi tak 20tý na řadě. Ach jo.

Korea Development Institute

V pátek jsme navštívili Korea Development Institute, jehož areál je asi 15 minut chůze od KDI school. Vyslechli jsme si přivítání od prezidenta KDI Hyun Jungtaik, a krátkou prezentaci o "zázraku na řece Han". Pobavilo mě, že během 15 minutové prezentace o vývoji korejské ekonomiky od konce 2. světové války ani jednou nepadlo jméno Park Chunghee, místo toho byly používány eufemismy jako "strong political leadership" nebo prostě "Korean government". Vtipné také bylo jak prezentovali 60% absolventů vyššího vzdělávání jako úspěch, ale už zapomněli dodat, že podstatná část z nich nemůže najít práci odpovídající jejich kvalifikaci, a jen zmínili, že teď musí plně přejít na "znalostní ekonomiku".

Jinak KDI vypadá opravdu moderně a vyzařuje tu správnou energii ala "dynamic Korea", a navíc můžeme, jako studenti KDI school, používat jejich knihovnu. Pár slov o historii - KDI byl založen "korejskou vládou" v roce 1971 jako ekonomický think tank, a ze začátku se hlavně podílel na pětiletých plánech, ale postupně se začal věnovat i dalším činnostem, nyní např. dělá pravidelné analýzy severokorejské ekonomiky a pre / post realizační studie u veřejných projektů. Zeptal jsem se tedy, jestli už provedli předběžnou analýzu Lee Myungbakova kanálu, a odpověd byla, že ještě ne, protože plán ještě není schválený...