Nedůvěra vládě

Nejlepší zhodnocení nabízí wonkette. Přečtěte si sami, ale tady vám vyberu nej hlášky v diskuzi pod článkem.

Important things first. How will this affect their production of Budvar?

What will be the impact on their major industries, porno movies and prostitution?

They just need some enact a few more “Riga”-lations!

Fotky z víkendu

U lake Poway a naposled v poušti, tentokrát v jižní části parku Anza B. Uprostřed "badlands" je tam malý kemp s horkým minerálním pramenem který napájí pár venkovních a jeden vnitřní bazén(ek). Nic lepšího si po 3 dnech lezení po horách snad neumím představit. Vlastně jo, po lázni jsem si dopřál proslavený apple pie s vanilkovou zmrzlinou v horském městečku Julian.

Černý pásek

Cuyamaca peak

Ve čtvrtek jsem odevzdal poslední práci do školy, a rozhodl se že víkend bude ve znamení aktivního odpočinku. V pátek jsem si půjčil auto a vylezl na Cuyamaca peak, s 1985m druhou nejvyšší horu v San Diego county.Vyhlídka z vrcholku.
Vězni zalesňují shořelé části lesa. Čekal jsem hlídače s brokovnicemi, ale byli bez dozoru.
V roce 2003 skoro celý park shořel. Většina stromů odumřela, takže to vypadá trochu jako v Jizerkách. Přežily jen stromy u potoků a na nejvyšších vrcholcích.Večer jsem pak vyrazil do centra na koncert Anthonyho B. Byla to opravdu show! Akorát že dneska mám nohy jak ze dřeva, a to jsem plánoval další výšlap. Nevím jestli to rozchodím už dnes anebo si dám pohov a půjdu si jen zaplavat. Zítra má ale pršet...

KEDO a heavy fuel oil

North Koreans demanded during 1994 negotiations with the United States that it be provided with refined oil product and light water reactors from the United States. The United States wanted to send coal and no reactors. They settled on heavy fuel oil (HFO, or “liquid coal”) simply because the DPRK had one power plant designed to use it; and on 2 gigawatts of light water reactors to be built in the DPRK. Both choices proved counter-productive for both parties although the Agreed Framework held for eight years.

HFO proved hard for the North Koreans to absorb, as only one large power plant in the country was designed to use HFO as a full-time fuel. The HFO sent to the DPRK also contained significant amounts of sulfur and other impurities that have reportedly accelerated the corrosion of heat exchangers in DPRK power plants designed to use coal, thereby reducing their generating efficiency (and capacity). Much HFO ended up in trenches because the DPRK had no way to store it or use it.

As for the reactors to be built at Kumho in North Korea, their long-delayed construction has been suspended, leaving them incomplete without generating a single kilowatt hour of electricity. Moreover, even if the reactors had been completed, the North Korean grid could not then nor could it ever have supported these two reactors, as the grid was far too small and simple to run such large and potentially hazardous units. During the negotiations of the 1994 Agreed Framework, North Korean grid experts told their leadership to not accept any reactors larger than (at most) 400 megawatts. American negotiators also knew about the grid constraint, but chose to ignore it because there were no (western) commercial reactor units available smaller than about a gigawatt (1000 megawatts), and because they believed that the North Korean grid problem was not theirs to solve.

Thus, the two parties were driven by irresistible political logic to proceed with a bad project that could never have worked on North Korea’s grid. A decade of squabbling and slow motion construction then ensued, all over a project that could not satisfy North Korea’s energy aspirations, even if it had been completed.

Source: South Korea’s Power Play at the Six-Party Talks, Nautilus institute

Two whatevers

Two Whatevers (两个凡是), česky snad dvoje cokoliv, je název politiky Maova nástupce Hua Guofenga (že vám jeho jméno nic neříká? není divu, dlouho kormidelníkem nezůstal):
"We will resolutely uphold whatever policy decisions Chairman Mao made, and unswervingly follow whatever instructions Chairman Mao gave."

Postřehy z poloostrova

Už jsem pár dní nic nenapsal, ale mám výmluvu - zkouškové období. Všechny čtyři předměty měly final paper, takže v průběhu cca 2 týdnů jsem musel (doslova) vypotit okolo 50 stránek textu. Dneska jsem odevzdával předposlední, o mezinárodní spolupráci v oblasti životního prostředí v SV Asii, a během probírání se knihami (no dobře, vlastně knihou, tohle není zrovna populární téma když se dá psát o severokorejském režimu, kde ti projde cokoliv protože nikdo nic neví, nebo třeba o Taiwanu) jsem objevil pár špeků.

První byl pokus Taiwanu vyvézt do KLDR radioaktivní odpad. V roce 1998, po léta trvající neúspěšné snaze najít někde na ostrově místo pro trvalé úložiště jaderného odpadu, napadlo Taiwanskou vládu že KLDR by mohlo být řešení. Severokorejci plán který by jim přinesl milióny dolarů (zapomněl jsem přesnou cifru, buď 65 nebo 230) s nadšením přivítali, ale všechno zkazil loutkový režim na jihu, který spustil takovou diplomatickou ofenzívu že z plánu sešlo. KLDR alespoň dováží odpad ze zemí EU, ale za dost menší peníze, okolo 200USD za tunu. Vlastně by se za odpad daly započítat i vyřazené pražské tramvaje, které měly být (před)loni sešrotovány ale teď dosluhují v Pyongyangu.
Druhý je o trochu starší, z osmdesátých let. KLDR postavila v kousek od DMZ velkou přehradu na řece co protíná hranici a teče skrz Seoul. Kromě toho že se na jihu snížil průtok, diktátor Chun Doohwan vyhlásil že jde o ďábelský plán KDLR přehradu vyhodit do povětří a zaplavit hlavní město. Jako protiútok posloužila stavba tzv. Přehrady Míru, které by zůstala vypuštěná a očekávala severokorejskou záplavu. Stavba byla zahájena tesně před Chunovým pádem, a následné vyšetřování odhalilo že celonárodní sbírka na postavení přehrady byla Chunem zpronevěřena na úplatky které mu měly zajistit politickou podporu. Přehrada byla nakonec dostavěna až v roce 2005 za celkem 429 miliónů USD.