Rozhovor pro Hospodárske noviny

Minirozhovor. Expert na Kóreu Michal Vodrážka pre HN:

Len Čína môže ekonomicky priškrtiť Severnú Kóreu

Útok Severnej Kórey na jej južného suseda bol pomerne nečakaný. Prečo sa rozhodla pristúpiť k ozbrojenému útoku?

Severnej Kórei sa predovšetkým nepáči, keď ju svet ignoruje. Amerika aj Južná Kórea od nástupu nových prezidentov odmietali s ňou rokovať. Hlavne Južná Kórea, ktorá prerušila jednostrannú humanitárnu a hospodársku pomoc, ktorú predtým Severnej Kórei poskytovala. Amerika po nástupe Baracka Obamu tiež odmietla s Pchjongjangom hovoriť. Predchádzajúce severokórejské provokácie, ako bol napríklad jadrový test v minulom roku, mal prinútiť svet k rozhovoru. Ale Pchjongjang tým neuspel.

V najnovšom útoku teda vidíte akúsi snahu upútať na seba pozornosť?

Áno, dva roky sa o to pokúšali a tento krok je možné považovať za ďalšiu z provokácií. Chceli na seba upozorniť, že existujú. Čína navyše tvrdí, že je potrebné vrátiť sa k šesťstranným rozhovorom medzi oboma Kóreami, Čínou, Japonskom, Ruskom a USA o jadrovom programe.

Juhokórejčania však tvrdia, že k týmto rokovania opätovne pristúpia až po tom, keď sa Severokórejčania ospravedlnia, že potopili juhokórejskú loď. Tú zasiahli v máji torpédom a zabili tak 46 námorníkov.

Táto kauza sa dodnes nevyriešila?

Severná Kórea sa k tomuto činu nikdy nepriznala a na jej postoji sa doteraz nič nezmenilo.

Môže kórejská prestrelka rozpútať celosvetový konflikt? Môžu sa doň zapojiť aj Spojené štáty alebo ostatné krajiny?

V tejto chvíli sa určite nedá povedať, že Spojené štáty sú do konfliktu zapojené. Južná Kórea síce v týchto dňoch má v oblasti vojenské cvičenie, no vieme, že na ostreľovanom ostrove sa nenachádzal žiaden americký vojak. Ak by však severokórejská strela zranila alebo zabila amerického vojaka, určite by to vyvolalo silnejšiu reakciu. Konflikt by mal úplne iný náboj. Dnes sa však Európa ani Amerika do toho nezapojili.

Hrozia Severnej Kórei nejaké medzinárodné sankcie?

Otázkou je, aké ďalšie sankcie môžu byť na takúto krajinu uvalené. Pretože po tohtoročnom potopení juhokórejskej lode severokórejským torpédom Soul ohlásil, že zruší vzájomný obchod so Severnou Kóreou. Nakoniec sa to dotklo len polovice vzájomného obchodu. Zákaz sa však netýkal priemyselného komplexu v Kesongu, ktorý financujú juhokórejské spoločnosti. To je jedna z možností, ktorú môžu využiť Juhokórejčania. Obmedzili by fungovanie projektu. Avšak vzájomný obchod už raz zastavila Južná Kórea i Japonsko. Amerika uplatňuje vlastné sankcie. Čína vyzvala obe strany na mierové vyjednávania. Zatiaľ nevidím ďalšie možné sankcie.

Kto môže pomôcť zlepšiť situáciu na polostrove?

Podľa mňa len Čína. Tá by mohla ako jediná Severnú Kóreu zásadne ekonomicky obmedziť.

Jozef Tvardzik

Videa z KLDR

Rozjel jsem archivační projekt, digitalizuji home videa, která natáčeli Čechoslováci v KLDR na konci osmdesátých let, kdy jsme tam žili. Tehdy už byly VHS videokamery poměrně dostupné, koupilo si je několik lidí včetně mého otce. Naše dvě kazety ale nějak nepřežily do dneška bez přemazání, ale sehnal jsem nějaké jiné. První set osmi kazet je od bývalého člena DKNS, takže jsou tam poměrně unikátní záběry z DMZ a jejího okolí.  Časem bych z toho chtěl sestříhat nějaký krátký dokument, zatím se můžete podívat na pár ukázek, co jsem nahrál na youtube.

Vše nej do 2010

Po nějaké době jsem se podíval na svůj hibernovaný blog a s překvapením zjistil, že to je už rok, co jsem nic nenapsal. Poslední rozepsaný a nikdy neuveřejněný post byl:

Vše nej do 2010

Ano, já vím, je to trochu opožděně. Nikdo nejsme dokonalý, no ne?

Protože jsem se dozvěděl, že blog má nejméně jednoho nového čtenáře (ahoj!), a byla mi položena otázka zda ještě něco napíšu, tak tedy jako že ano.

Zjevně jsem tehdy nového čtenáře zklamal, ale tentokrát už to bude lepší, slibuju! Navíc google do bloggeru přidal sledování návštěvnosti, a protože sem lidé pořád chodí, mám o motivaci navíc sem začít znovu psát.

Pro ty, co mě neznají osobně, nebo se mnou dlouho nemluvili, rok 2010 v kostce: neúspěšné přihlášky na doktorát do Států, nová práce v ČNB, druhá půlka roku ve znamení boreliózy a zánětu mozku, to mi ale nezabránilo oženit se, spousta legrace s Česko-korejskou společností a v poslední době i s AMO, umřel Chalmers Johnson.

Právě jsem přemýšlel o článku na AMO blog o tom, zda se bude u Yongpyongu zase střílet, a zasekl jsem se na českém překladu slovíčka brinkmanship. Slovníky nabízí "politika na pokraji války", "hra s ohněm" nebo prostě "riskantní politika", ale ani jedno se mi nezdá dobře vystihovat obsah toho pojmu. Víc se mi líbí "balancování na pokraji války" nebo "na ostří nože".

No, v každém případě bude zajímavé sledovat, jak to zítra nebo pozítří dopadne. Doteď jsem v podstatě Myungbakův tým považoval za nebezpečné naivy, kteří čekali, že trocha tlaku na KLDR bude stačit na to, aby přivedla Sever k rozumu a jednání nebo kolapsu, a kteří nečekali tak agresivní reakci a nemají plán B. Když teď ale pozoruji, jak se Jih chopil iniciativy a stává se stranou, která žene situaci na ostří nože, zatímco Číňané a Rusové se horečně se snaží napětí snížit a krotit Severokorejce, kterým nezbývají než prázdné hrozby, doteď spíše doména ROK, možná svůj postoj částečně přehodnotím.

Drunken Tiger, Tasha a ten zbytek

V neděli 13.12. jsem byl s Vojtou a Janou v rozhlase vyprávět o koreji a korejském hiphopu. Jestli náhodou neposloucháte během dlouhých nedělních podvečerů ČR 3 Vltava, tak vám to asi uniklo. Nevadí, dohnat to můžete poslechem z archívu tady a obsáhlejší verzi naší rádiové premiéry pohledem si přečíst u Vojty tady.

Taky jsem se byl podívat na přednášce doyena české koreanistiky docenta Pucka o jeho letošní návštěvě v KLDR. Přednáška byla OK, nějaké ty dojmy z Pyongyangu, o tom jak se KDLR změnila k horšímu od minulé návštěvy, a pak část která se věnovala hrobkám z království Koryo a Koguryo. Pro mě zajímavé, kdysi jsem napsal článek o přetahování mezi Čínou a Korejemi o to kdo si může tyto a jiné (pre)historické státní útvary nárokovat jako předchůdce toho kterého národního státu, a jak se zapsání hrobek na seznam UNESCO změnilo v mezinárodně citlivou záležitost a vyvolalo bouřlivé protesty v Jižní Koreji. Poté se věnoval udajnému objevení Tangunova "hrobu" a vybudování rozsáhlého památníku k uctění legendárního prvního korejce, a ukázal ještě pár fotek z Kaesongu a jeho okolí.

Následovala diskuze, kde se nějaká mladá slečna, zřejmě plná dojmů z proběhlého 20. výročí, trochu nejasně zeptala jestli měl doc. Pucek morální problémy s tím že za totáče vyjížděl do KLDR. Pět minut poté prchla ze sálu, zatímco se zbytek debaty soustředil na vysvětlování toho, co všechno koreanisté před rokem 1989 dělali pro režim, třeba jako překladatelé a pod. Bohužel se do debaty nezapojil soudruh Miroslav Štěpán, jehož jsem v hledišti zahlédl. Mám pocit, že by k tomu tématu možná mohl něco říct.

Po diskuzi jsme uklidili a přesunuli se do zamluvené restaurace, a pak dále do nezamluvené restaurace, a byla to opravdu legrace. Taky jsem zjistil, že i když jsem v roce 2007 zaplatil členský příspěvek, na seznamu Česko-korejské společnosti nejsem. Ale když jsme pak během večera došli k přesmyčce ČKS -> KSČ tak mi došlo, že je to tak vlastně lepší a třeba mě to v budoucnu zachrání před nějakými otázkami ohledně členství v ideově podezřelých organizacích.

KDI school update

A je hotovo! Dneškem jsem dostudoval. Přes léto jsem pracoval na diplomce o environmentální spolupráci mezi Jižní Koreou, Japonskem, Čínou a Mongolskem v oblasti monitorování obřích písečných bouří a desertifikace. Dal jsem si s ní dost práce, a škola to ocenila jednou ze čtyř udělených Award for outstanding thesis. Pokud téma někoho zajímá, napište mi, rád vám ji pošlu.

Jinak jsem koukal na seznamy uchazečů o studium na školní rok 2010 a je tam devět Čechů, takže se zdá že navázání spolupráce s VŠE rozhodně vedlo k zvýšení zájmu o studium. Vypadá to taky že se snad konečně rozjíždí i public policy PhD program, je tam šest korejských a osm zahraničních potenciálních studentů.

Roztomilá Korejka? Zdání klame!

Nechce se mi nic vysvětlovat, takže budu předstírat že se tady žádna pauza v postování nevyskytla.

Libí se vám Korejky? A co tahle? Roztomilá?

Jmenuje se Choi Hyunmi, a je původně ze Severní Koreje, odkud uprchla společně s rodiči v roce 2004.Do té doby tvrdě trénovala na olympijské hry v Pekingu. Dokonce dostávala extra příděly jídla. V Jižní Koreji se od roku 2006 začala účastnit amatérských turnajů, a kromě jediné prohry vyhrála sedmnáct zápasů. Od roku 2007 začala boxovat profesionálně. Olympiády v Pekingu se sice nezúčastnila (Olympijský výbor zatím neuznal ženský box jako olympijský sport), ale její chvíle přišla o rok později, kdy vybojovala mistrovský titul v super lehké váze (anglický výraz "featherweight" mi přijde daleko zvukomalebnější) když porazila Japonku Tsubasa Tenku.

Choi vlevo.

PS osobně box nesnáším. Slibuji, že tohle je poprvé a naposledy co se na blogu tohle téma objevilo.

Militarizace od kolíbky

Kim Irsen si důležitost dětí pro revoluční boj osvojil už v Mandžusku.

Ozbrojování veškerého obyvatelstva přesahovalo rámec všeobecné vojenské povinnosti: součástí každodenního života všech obyvatel, mateřskou školou počínaje a důchodovým věkem konče, se stal výcvik ve zbrani, vojenský dril a instruktážní program. Čtenář si možná říká, jak by se tento postup mohl používat na úrovni mateřské školy. V polovině 70. let mohli zahraniční návštěvníci ukázkové mateřské školy v Pyongyangu sledovat tříleté až pětileté děti předškolního věku, kterým se podrobně předváděla Kim Irsenova partyzánská taktika v bitvě o Počchonbo v roce 1937; používal se k tomu obrovský model okolního tterénu. Řady barevných světel označovaly čáry zteče a ústupu, jiskry z křesacích kamínků dějiště jednotlivých střetnutí. Hudební program školy se zkládal z vojenských písní, které děti zpívaly za pochodu, a na hřišti se předváděly místo šlapacích aut šlapací tanky, místo kolotočů otáčivá postavení děl a kývající se letadélka. Ve střediscích mimoškolní zájmové činnosti zvaných paláce dětí mohli návštěvníci mimoto sledovat instruktáže žáků základní školy o základech střelby; používalo se při tom vzduchovek a terčíků s nápisy „Americký imperialista,“ „Japonský militarista“ a „Park Chunghee.“

Partyzánská dynastie, Adrian Buzo: str. 80 a 271-2

Do podobné střelnice jsem v Pyonyangu chodil taky, ale terčíky představovaly tanky a ponorky, které jezdily na kolejničkách mezi kopci a vynořovaly se mezi vlnami. Jestli měly insignie imperialistů už si nepamatuju. Ostatně, militarizace mého školního života pokračovala i po návratu do Č(SF)R – ze základní školy si vybavuji hod granátem na cíl. O tom kdo byl cíl ale paní učitelka tehdy pomlčela, asi ještě z ministerstva nedorazily osnovy. 

A protože se toho v KLDR moc nezměnilo. nedivil bych se kdyby se dnes v palácích dětí střílelo na Lee Myungbaka. Ostatně, s chutí bych si vystřelil taky.