Podzim přichází

A s ním i ta nejlepší roční doba na lezení po korejských horách. Žádný písek z Číny, hrozná vlhka nebo neustálý déšť, ale příjemných 20 až 25 stupňů, slunečno nebo polojasno, a postupně se vybarvující skalnaté svahy. Minulý pátek jsem si cvičně vylezl na Munsubong, kde už jsem byl na jaře, a tak se mi nechtělo tahat se s foťákem. Tentokrát jsem vyrazil s SIHC - Seoul International Hiking club na horu Unaksan (935m.n.m.) asi 2 hodiny busem od Seoulu.

Unaksan znamená Skalnatá hora v mracích, a skal bylo požehnaně, mraků naštěstí spíše poskrovnu.

Po 5 hodinách lezení nahoru i dolů (řetězů a strmých partií bylo tentokrát dost, mnemotechnická pomůcka - vyskytuje-li se v názvu hory slabika AK, třeba ChiAKsan, nebo WorAKsan, znamená to vždy obtížnou a skalnatou horu) a spoustě vyhlídek jsme se zastavili v chrámu Hyeonteungsa, kde nám mnich připravil 30 let starý černý čaj a potom čaj z ovoce, jehož jméno si nepamatuji, ale jedl jsem ho v už KLDR.

Neuvěřitelné bylo, že konvička byla vyřezána z jediného kusu bílého nefritu, a tmavý čaj tak napůl prosvítal. Po čaji jsme slezli do vesnice na úpatí, kde jsme se nacpali výtečným venkovským suntubu - čerstvým domácím tofu a bramborákem s chobotnicemi. Vlastně mne ani moc nepřekvapilo, že jeden z "mezinárodních" turistů byl Čech. Další pak US, Can, Rus, Ukr, Swe, Aus a dva korejci. Byl to skvělý výlet, příští víkend s nimi rád vyrazím znova.