Video projekt

Reflexe

Uveřejňuji svůj dopis Reflexu, na který se redakce ani autor neobtěžovali odpovědět...

Vážení,

reaguji na článek Proč nikdo nechce svrhnout tyranský režim v Severní Koreji?, jehož autorem je pan Berwid-Buquoy.  Opominu-li řadu faktických chyb a nepřesností (viz. příloha), které napovídají, že autor toho o Severní Koreji příliš neví, vadí mi zejména tón článku, který karikuje utrpení Severokorejců, a dále autorovy militantní názory a tvrzení, že KLDR lze vojenským a ekonomickým nátlakem donutit ke změně chování režimu.

Situace obyvatel Severní Koreje je již dvě dekády tragická na mnoha úrovních. Politická represe, hlad, nedostatek elektrické energie i léků, to vše jsou zdokumentované skutečnosti. Proč se tedy nedržet faktů a místo toho přehánět a karikovat utrpení Severokorejců? Zprávy o kanibalismu nebyly nikdy potvrzeny. Nelze samozřejmě vyloučit, že k němu došlo (zejména během hladomoru v polovině devadesátých let), nicméně tvrdit, že lidské maso je běžně k dostání v obchodech i restauracích je nesmysl. Mohl by autor doložit zdroj, kterým jsou údajně „britské tajné služby“? Stejně tak autor  překrucuje fakta, která uvádí zpráva Amnesty international  The crumbling state of health care in North Korea o stavu severokorejského zdravotnictví z roku 2010.

Václav Havel se porušování lidských práv s Severní Koreji věnoval v řadě článků v českém i zahraničním tisku. Hlavně ale společně s K. M. Bondevikem a Ellie Wieselem inicioval v letech 2006 a 2008 vypracování dvou podrobných analýz porušování lidských práv v KLDR, které vyzvaly mezinárodní společenství k neopomíjení lidských práv kvůli upřednostňování vyjednávání o severokorejském jaderném programu. Odkazy na některé články i obě zprávy jsou na webu Česko-korejské společnosti (http://cks-korea.cz/2011/12/23/vaclav-havel-o-severni-koreji/).

Problém KLDR nemá vojenské řešení, bude muset být vyřešen politicky. Ztráty na životech civilistů i vojáků na všech stranách konfliktu byly nepředstavitelně vysoké. Vyzývání západních vlád k hrozbám a nátlaku vůči KLDR je kotraproduktivní také z toho důvodu, že pokud by bylo vyslyšeno, KLDR poslouží maximálně k ospravedlnění špatné ekonomické situace vlastnímu obyvatelstvu hrozbou vypuknutí války. Bude rovněž dalším důvodem pro pokračování jejího jaderného programu.

To ale neznamená, že bychom neměli dělat nic. Organizovaný severokorejský zahraniční disent neexistuje i proto, že o uprchlíky z KLDR nemá zájem Jižní Korea ani žádný jiný stát. ČR by podobně jako v případě Barmy mohla a měla nabízet azyl Severokojecům, kterým se podaří překročit hranice do Číny. Humanitární pomoc ve formě léků či potravin je pak způsobem, jak pomoci obyčejným Severokorejcům ihned i za současného režimu.

Doufám, že příště si v Reflexu přečtu o KLDR fundovanější článek.

Zdraví Vás

Michal Vodrážka

Příloha - moje komentáře jsou kurzívou, podtrhnuty jsou pak komentované nesmysly.

Proč nikdo nechce svrhnout tyranský režim v Severní Koreji?

 Text: Jan Berwid-Buquoy

Dnešní komunistické státy světa, například Čína, Kuba, Vietnam a Laos, prodělávají řadu sociálních a hospodářských reforem. O nějaké svobodě sice nemůže být ani řeč, ale určitý hlemýždí pokrok je patrný. Jedinou výjimkou je Severní Korea. Tato země žije v tvrdošíjném sevření klasického stalinismu východního bloku 50. let a nehodlá ustoupit ani o píď.

Na rozdíl od Číny a Kuby v komunistické Koreji žádné disidentské hnutí neexistuje. V době studené války mohli občané SRN a NDR spolu písemně i telefonicky komunikovat a vzájemně se navštěvovat. To je v obou korejských státech nemyslitelné. Severní Korea je snad jedinou oblastí na světě, kde existuje hladomor.

Hladomor existuje v řadě oblastí světa, aktuálně např. ve východní Africe.

Zatímco obyvatelstvo celého západního světa, včetně České republiky, zápasí s gigantickou nadváhou, korejské školní děti okusují kůru z bříz, aby neumřely hlady. Buďme zcela upřímní: Kdo se má na to dívat? Každý slušný a humánně myslící občan západní polokoule se přece při tom musí cítit spoluviníkem! Kde zůstává naše svědomí? K čemu máme vycvičené a nejmodernějšími zbraněmi vybavené armády, když nezasahují tam, kde by měly?

 Hovořit o míru v takových situacích je naprosté pokrytectví. Sami jsme si za podpory Západu vydobyli demokracii a svobodu. Teď sedíme nehnutě na místě, tloustneme a srdce nám zarůstá sádlem. Hlavní věc je, aby každý z nás měl plnou lednici, auto a na dovolenou odcestoval do Chorvatska. To, že se někde za humny konají pochody hladu a lidé jsou po stovkách mučeni a zabíjeni v koncentračních táborech, se nás jaksi už patrně netýká.

Co je to prosím pochod hladu?

 Co si takhle trochu oprášit své vlastní svědomí a zařvat směrem k Pchjongjangu: „Tak a teď toho máme tak akorát dost! Na ty zvěrstva, co tam pácháte, vy komunistická sebranko, se už dívat nebudeme. Buďto zařídíte pro své obyvatelstvo snesitelný režim, nebo udeříme tvrdou pěstí – a to vám garantujeme, že vám do smíchu nebude. Už nám začíná docházet trpělivost. Nemyslete si, že to půjde na šavle a my budeme u vás pobíhat s flintičkou na zádech. Máme k dispozici zbraně, pio nichž žárem hoří i písek. Dejte si na nás moc dobrý pozor, nebo vyletí celá ta vaše rudá garnitura doslova kosmickou rychlostí komínem!“

 Já osobně si nemyslím, že by to muselo dojít tak daleko, ale zaráží mne lhostejnost našich vládních činitelů. Už jste někdy slyšeli plamenný projev Václava Klause proti brutalitě severokorejského komunistického režimu? I notorický rebelant Václav Havel byl v této záležitosti naprosto pasivní. Jak dlouho ještě budeme tloustnout a Korejci budou umírat hlady? Kde jsou ty tisíce demonstrantů hrnoucí se do ulic, protestující kvůli nějakému kouřícímu komínu, stavbě můstku přes dálnici nebo díře do skály?

Václav Havel s k porušování lidských práv s Severní Koreji věnoval jak v řadě článků, např.

Mladá fronta Dnes (24.06.2004) - „Diktátoři porozumí jen síle“

New York Times (30.10.2006) - „Turn North Korea into Human Rights Issue“

Boston Globe (19.09.2008) - „The Real Problem in North Korea“

Také inicioval společně s společně s K. M. Bondevikem a Ellie Wieselem v letech 2006 a 2008 vypracování dvou podrobných analýz porušování lidských práv v KLDR, vyzývající mezinárodní společenství k neopomíjení lidských práv kvůli upřednostňování vyjednávání o severokorejském jaderném programu.

Failure to Protect: A Call for the UN Security Council to Act in North Korea

Failure to Protect: The Ongoing Challenge of North Korea

Odkazy máme na webu ČKS http://cks-korea.cz/2011/12/23/vaclav-havel-o-severni-koreji/

Přestože vládní režim této nejtotalitnější země světa činí vše, aby se o poměrech uvnitř pokud možno nikdo nic nedozvěděl, informace britských a amerických zpravodajských služeb přesto hovoří zcela jasnou řečí: V pásmu koncentračních táborů Čotok je v roce 2012 internováno okolo 200 000 odsouzených. Spolu s nimi jsou uvězněni i jejich děti a příbuzní. Jeden z televizních pořadů britské BBC referuje o pokusech v plynových komorách, kde jsou na odsouzencích testovány účinky chemických zbraní.

Čotok je česky Jodok, a není to pásmo táborů, ale jeden z táborů. Táborů je více, a 200 000 je horní hranice odhadovaného celkového počtu jejich vězňů. V Jodoku je zřejmě okolo 50 000 vězňů. Informace nejsou od tajných služeb, ale od jihokorejských a jiných neziskovek, např. Amnesty international.

V běžném životě komunistické Koreje dochází i k výskytu kanibalismu. Stovky dětí byly uneseny a jednoduše snědeny. Vykopávají se i čerstvě pochované mrtvoly z hrobů a jejich maso se upravuje pro gastronomické účely. Podle britských zpravodajských služeb se maso dětí a nebožtíků prodává na trhu a je rovněž pravidelnou součástí gastronomie v severokorejských restauracích. Kdybych byl cynikem a věc nebyla tak tragickým hororem, zajímalo by mě, kolik stojí třeba taková dobře propečená kýta právě zesnulého tajemníka komunistické strany v provincii Čagang-do na paprice s rýží.

Zprávy o kanibalismu se objevovaly během hladomoru v druhé polovině devadesátých let. Nikdy nebyly věrohodně potvrzeny. Máte zdroj? Zejména by mě zajímala ta tajná služba.

Existuje chronický nedostatek lékařů. Často jim chybí odborné vzdělání a specializace. Pracují bezplatně a tím i přežití pacienta je otázkou ve hvězdách. Chirurgické operace jsou ve většině případů prováděny bez anestetik – tzn. ani narkóza, ani lokální umrtvení. Oběť se prostě připoutá řemeny k operačnímu stolu a při plném vědomí se na něm provede lékařský zákrok. V noci se operace provádějí při svíčkách, protože je pravidelně vypínán elektrický proud. Bestiální řev postižených v okolích nemocnic je na denním pořádku a nikoho to nepřekvapuje…

Další  zveličování. Amnesty, od které jste zřejmě čerpal:

Doctors, who often work without pay, have little or no medicine to dispense and must re-use what scant medical supplies they have at their disposal. They perform their duties often with only the aid of daylight and sometimes by candlelight. During operations, patients, if lucky, are given anaesthesia but sometimes not enough to completely control the pain.

http://www.amnesty.org/en/library/info/ASA24/001/2010

 Nevím, co sledujeme permanentním ignorováním uvedených bestialit. Kdybych to neměl tzv. z první ruky, ani bych nevěřil, že je něco takového v 21. století vůbec možné. Nemyslím teď na okamžitý vojenský zásah (i když – i to by bylo na místě), ale je bezpodmínečně nutné učinit první kroky k osvobození severokorejských námezdních otroků. Kde jsou hospodářská, finanční a diplomatická opatření našich zpravodajských služeb k založení disentu, opozičních hnutí a tlaků na vládní garnituru v této oblasti? Winston Churchill: „Nikdy není příliš pozdě začít s dobrou věcí, ale důležité je začít…“

Co jsou to námezdní otroci? To zní jako nějaká komunistická propaganda J

O sankcích uvalených na KLDR jste ještě neslyšel? O tom jak byly zmrazeny účty režimu v Banco Delta Asia také ne? Zjednodušeně: sankce příliš nefungují.

V Korejské válce zahynuly na čtyři miliony Korejců, většina civilistů. Chcete je osvobodit tak, že je pošlete rovnou do nebe?