Po nějaké době jsem se podíval na svůj hibernovaný blog a s překvapením zjistil, že to je už rok, co jsem nic nenapsal. Poslední rozepsaný a nikdy neuveřejněný post byl:
Vše nej do 2010
Ano, já vím, je to trochu opožděně. Nikdo nejsme dokonalý, no ne?
Protože jsem se dozvěděl, že blog má nejméně jednoho nového čtenáře (ahoj!), a byla mi položena otázka zda ještě něco napíšu, tak tedy jako že ano.
Zjevně jsem tehdy nového čtenáře zklamal, ale tentokrát už to bude lepší, slibuju! Navíc google do bloggeru přidal sledování návštěvnosti, a protože sem lidé pořád chodí, mám o motivaci navíc sem začít znovu psát.
Pro ty, co mě neznají osobně, nebo se mnou dlouho nemluvili, rok 2010 v kostce: neúspěšné přihlášky na doktorát do Států, nová práce v ČNB, druhá půlka roku ve znamení boreliózy a zánětu mozku, to mi ale nezabránilo oženit se, spousta legrace s Česko-korejskou společností a v poslední době i s AMO, umřel Chalmers Johnson.
Právě jsem přemýšlel o článku na AMO blog o tom, zda se bude u Yongpyongu zase střílet, a zasekl jsem se na českém překladu slovíčka brinkmanship. Slovníky nabízí "politika na pokraji války", "hra s ohněm" nebo prostě "riskantní politika", ale ani jedno se mi nezdá dobře vystihovat obsah toho pojmu. Víc se mi líbí "balancování na pokraji války" nebo "na ostří nože".
No, v každém případě bude zajímavé sledovat, jak to zítra nebo pozítří dopadne. Doteď jsem v podstatě Myungbakův tým považoval za nebezpečné naivy, kteří čekali, že trocha tlaku na KLDR bude stačit na to, aby přivedla Sever k rozumu a jednání nebo kolapsu, a kteří nečekali tak agresivní reakci a nemají plán B. Když teď ale pozoruji, jak se Jih chopil iniciativy a stává se stranou, která žene situaci na ostří nože, zatímco Číňané a Rusové se horečně se snaží napětí snížit a krotit Severokorejce, kterým nezbývají než prázdné hrozby, doteď spíše doména ROK, možná svůj postoj částečně přehodnotím.