Výstava a novinky ve škole

Dneska jsem byl na výstavě korejského fotografa 정해창, jehož výstava fotografií v roce 1929 byla první soukromou výstavou fotografií v Koreji vůbec. Výstava je výtečná, spousta portrétů, krajinek a momentek ze života (hlavně) na venkově v době japonské kolonizace. Nejvíc mě dostaly portréty dívky v hanboku kouřící cigaretu a potom fotky dívky v plavkách na pláži. Neumím si představit, jak kontroverzně tyhle fotky v roce 1929 musely na Korejce působit. Okolo 30 dalších fotek je hlavně z venkova, Korejci a Korejky při práci a odpočinku. Na několika autoportrétech má 정해창 brýle lenonky ve stylu císaře Hirohita, zřejmě de rigueur pro korejské intelektuály ve 30. letech minulého století.

Pokud je někdo ze čtenářů v Seoulu, výstavu doporučuji, potrvá až do 8.2. v Ilmin museum of art.

Ve škole oficiálně začal školní rok. Včera profesoři představovali svoje předměty, a bylo z čeho vybírat. Kromě povinných jsem si vybral mez. vztahy a pol. ekonomii vých. Asie, a pak Future and development přednášený elitním korejským sociologem prof. Kim Kyongdongem ze Seoul National University. Také jsem dneska udělal test z korejštiny, a profesorka mě opravdu potěšila, když mi řekla, že většina studentů není schopná test napsat ani po 3 semestrech korejštiny. Abych uvedl věci na pravou míru, nejtěžší otázka testu byla "proč jsi přijel studovat právě do Koreje?", takže to vypovídá spíš o neochotě zahraničních studentů učit se korejsky, než o vysoké úrovni mé korejštiny. Nicméně mi bylo nabídnuto místo teaching assistenta, a tak si možná v létě přivydělám nějaký ten won...

Zítra půjdeme na prohlídku do Korea Developement Institute, a pak nás čeká týden prázdnin a oslavy lunárního Nového roku.

Univerzity, vyhlídka a World sauna

Dneska bylo opravdu krásně a docela teplo, tak se mi opravdu chtělo pořádně se provětrat. Nejdřív jsme se Su Yan prošli po okolních školách - Kyunghee a Hankuk University of Foreign Studies, pak jsme se naobědvali, a vrátili se zpátky na koleje. Mně se ještě nechtělo domů, tak jsem se prošel na nedaleký kopec, odkud byla hezká vyhlídka na město. Po cestě jsem vyfotil zajímavou vychytávku, na zdi oddělující stavbu od okolí visel digitální měřič hluku, takže se obyvatelé okolních domů můžou kdykoliv přesvědčit, že hluk je v mezích norem.

Odpoledne jsme se s Williamem odebrali do sauny. Našel jsem na netu žebříček top 10 saun v Seoulu, tak plánuju navštívit ty v rozumné vzdálenosti od KDI. Dnes jsme byli ve World Sauna, pěkná, docela velká, měli tam bazének s rybičkami co vám okusují kůži na nohou (ze začátku trochu psycho, pak jsem si zvyknul, akorát na chodidlech to docela lechtalo), jediný další cizinec byl překvapivě český právník co dělá pro Hyundai, přes deset let žije v Kanadě, doporučil mi další saunu co má 7 pater a každé odpoledne živou muziku O_o

Ať hanba nepadne na naší rodinu...

Vím že jsem toho poslední dobou moc nenapsal, ale smutná pravda je, že se toho moc zajímavého neudálo. Ve škole končí zimní před-semestr, takže teď debatujeme pro známky, a všichni už toho máme tak akorát. Ve statistice jsem na minulé hodině poprvé ztratil niť, a vůbec nechápal co se nám profesorka snaží sdělit. Zítra to zkusím zdolat ještě jednou.

Ve volném čase jsem byl na koleji, protože jsem nastydnul, a chtěl jsem se pořádně vyležet. Buď jsem četl biografii Mao Tse-tunga, nebo se učil korejsky (tedy, spíš opakoval to co jsem za jeden rok v ČR zapomenul). Po rozhovoru s Martinou, která tady studovala a teď dělá PhD. to vypadá, že asi z předmětu Korean language I dostanu waiver, a budu si muset sehnat nějakou víc pokročilou korejštinu sám. Uvidím, kolik volného času budu mít v jarním semestru, bude tam hodně statistiky a ekonomie...

A teď konečně k nadpisu článku ~ tohle mi vždycky klade na srdce babička, když ví že jdu do hospody. V pátek jsem měl šanci její dobrou radu upotřebit - KDI uspořádala oslavu pro nás, co jsme se zúčastnili lednového předsemestru. Bulgogi bylo výborné (z bio krav z chellanam-do), soju a pivo teklo proudem, a podle toho to také dopadlo. Jak už jsem psal, většina korejských kolegů jsou starší, řekněmě 40 až 50 let, a podle toho také chlastají. Nejsem muslim, a jiné výmluvy nebyly akceptovány, tak mi nezbylo než hájit čest ČR vyexováním množství soju bomb, ale babička může zůstat klidná, na naší rodinu hanba nepadla. Na konci mě sice William polil tak nešikovně, že jsem vypadal že jsem se pomočil, ale to prostě nebyla moje chyba. Williamovi také patří čestné místo největšího kaliče, protože (hned po tom co na mě vychrstnul soju) spadnul na stůl se zbytky bulgogi, a poté jsme ho vynesli na vzduch, kde se nám ztratil do jiného baru, aniž by komukoliv řekl, že jde někam dál. Půl hodiny jsme ho marně hledali v okolí restastaurace, a pak jsme to vzdali a šli spát. Přiznám se, čekal jsem že někde schoulený umrznul, ale prý nebyl tak na kaši jak jsme si mysleli. No jo, v kostarice se holt kalí do plnejch :)

Smutným faktem je, že mám po mamince citlivý žaludek, takže dnešní ráno nebylo z nejradostnějších, zůstal jsem v posteli do 2, a pak posnídal pizzu a litr koly. Bohužel jsem si netakticky domluvil oběd s kamarádkou, který jsem musel odvolat. Ach jo. Nechtěl jsem jí lhát, a přiznal jsem kocovinu jako důvod nemožnosti se dostavit. Snad to pochopila...

Proč Korea a KDI?

Tenhle post je pro všechny, kdo mě neznají, a na tenhle blog se dostali přes jiný blog, nebo třeba úplnou náhodou a zajímá je, co tady dělám a proč.

Ano, v Koreji už jsem byl, dokonce v obou Korejích. Za totáče jsme skoro 5 let žili v Pyongyangu, hlavním městě KLDR. Rodiče pracovali na obchodním oddělení československé ambasády. Byl jsem malý Míša, bylo mi 5 let, když jsme do KLDR přiletěli, a je trochu ironické že moje první vzpomínky jsou právě z Pyongyangu, zatímco z ČSSR si skoro nic nepamatuji. Bohužel jsem musel chodit do školy provozované ambasádou SSSR, takže jsem neměl šanci naučit se korejsky - to bych teď vlastně mluvil se severokorejským přízvukem :) Po roce 89 mě rodiče dali do severokorejské školy (vyučovalo se anglicky), ale po půl roce jsme se vrátili domů, takže jsem se naučil jen hangeul a pár slovíček. Zato jsme stihli nacvičit oslavnou písničku na Kim Irsena, a zazpívali jsme ji pro severokorejskou televizi, která to snad tehdy i odvysílala.

Bývalá ambasáda ČSSR v Pyongyangu

Vystudoval jsem práva, chvilku cestoval, ale pořád mě to táhlo zpátky do Koreje. Nechtěl jsem jen přijet jako turista, ale zůstat dýl, pořádně nasát atmosféru, žít tady. Štastnou náhodou jsem na webu narazil na Katku z INEX-SDA, která byla v JK jako workcamper - učila angličtinu. Tak jsem přes INEX našel projekty IWO v Koreji, a vybral si Zelenou univerzitu, malou neziskovu zaměřenou na enviromentální výchovu a ekologické zemědělství v provincii Gyongnam-do. V roce 2006 jsem tam 3 měsíce učil angličtinu, stavěl dům pro studenty, učil se bojové umění a sázení rýže a (ve volném čase) se toulal po horách. Škola byla v malé vesnici (400 obyv.) ztracené v horách kousek od nejstaršího národního parku Jirisan. Přes půl roku už chci napsat článek na Martinovy stránky, ale nechci to odfláknout, tak to hrozně dlouho trvá. Krátce, bylo to super, hodně jsem se naučil, a utvrdil se v tom, že v Koreji je pro mě druhé doma.

Budovatelská momentka

Rok 2007 jsem strávil v ČR, trochu se učil korejsky a hlavně konečně (k velké radosti rodičů) po třech letech od promoce pracoval jako právník, a zároveň uvažoval o studiu v JK. Chtěl jsem studovat mezinárodní vztahy se zaměřením na Koreu - východní Asii, a nakonec si vybral 3 školy (KDI, Kyunghee a Pusan NU) které nejvíc odpovídaly mým kritériím. Pochlubím se, že mě vzali na všechny tři. Vybral jsem si KDI (Korean Development Institute) school, protože byla nejkvalitnější, nejprestižnější, a můžu se tady hodně naučit o korejském znovusjednocení. Sjednocení a role, jako v něm může hrát ČR a EU, mě hodně zajímá, a je zatím mým favoritem na diplomku.

Hodina angličtiny a procházka s Williamem

Pár fotek z hodiny angličtiny. Po obědě bylo hezky slunečno, tak jsme se šli s Williamem projít do nedalekého arboreta s hrobkami královny a prince z doby dynastie Čóson.

SPOLUŽÁCI

Minulý týden si William poprvé vypral. Bohužel si zapomněl prohlédnout kapsy oblečení, než ho strčil do pračky. A tohle zbylo z jeho pasu :) My, co používáme papírové kapesníky už dávno víme, že před praním se vyplatí kapsy prohrábnout :)

---------------------------------------------
A ještě jedna momentka z kolejního života. Asi netušíte, že jeden z bhútánských princů je opravdu fešák, a to dokonce takový fešák, že je idolem žen nejen doma, ale třeba i v Thajsku a Indonésii. Na další fotce se kolegyně rozplývají nad jeho královskou krásou...

HLADOVKA NA MINISTERSTVU FINANCÍ

Z webu Týden.cz

Ministerstvo financí má neodbytného návštěvníka. Už čtvrtý den tiše sedí na recepci a vedle sebe má transparent hlásající, že drží hladovku. Petr Kohout je rozhodnutý vydržet tam až do úterka, kdy mají zákonodárci hlasovat o změně loterního zákona.

Protestní hladovka není pro Petra Kohouta ničím novým. Drží ji potřetí a vždy se stejným cílem - upozornit na šíření hracích automatů. Vyléčený gambler byl sedmkrát v léčebně a sedmkrát se pokusil o sebevraždu, protože mu závislost na hazardu zničila život. Půstem chce zákonodárce donutit, aby pro zákon zvedli ruku. „Měla by se nastolit větší prevence a informovat ostatní o nebezpečí hazardu," řekl serveru TÝDEN.CZ Kohout.

Kdo je Petr Kohout?

Osmatřicetiletý Petr Kohout se poprvé k automatům dostal v roce 1994, když šel s kamarády do hospody na pivo. Zkusil hodit padesát korun a vyhrál tři sta. Myslel si, že když to vyšlo jednou, vyjde to znovu zase. Třináct let hraní na herních automatech mu zničilo již dvě rodiny a zdraví. Přišel o práci a rok a půl žil na ulici. Za neplacení půjčky a alimentů dostal od soudu podmínku. Posledních dvacet měsíců však abstinuje a rozhodl se s automaty bojovat i politicky. Napsal knihu o hráčství a snažil se odrazovat děti od závislosti na herních automatech přednáškami. Ty mu ale byly zakázány kvůli nedostatečné akreditaci.

Chtěl by se vrátit do normálního života, tvrdí ale, že nemůže. Svou závislostí si nadělal u státu dluh čtvrt milionu korun a na jeho majetek se chystají exekutoři. Rozhodl se proto napsat ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi dopis. Žádá, aby stát snížil počet automatů.

Žaloba za sto milionů

A také doufá, že mu stát jeho dluh odpustí. „Přestaňte pořádat mediální exhibice na ministerstvu," odepsal ale Kalousek. Přesto je však ochotný s Kohoutem jednat. Ovšem pouze za podmínky, že ukončí hladovku.

Vyléčený gambler podal loni v říjnu žalobu na stát a konkrétně i na ministra financí. Je přesvědčen, že nedostatečně informují o nebezpečí jménem hrací automaty. Kohout tvrdí, že o možné závislosti na hazardu nevěděl - úřady jej měly podle něj informovat. Za poškození svého zdraví a utrpení svých dětí žádá od státu odškodné ve výši sto milionů korun.

A ještě video:

http://video.respekt.cz/Hladovka-na-ministerstvu.html

Zdá se, že novela herního zákona mě bude pronásledovat i v Koreji. Možná to ale není špatný nápad, jak vymáhat dodržování termínů na MF - nedodáte-li do x.y., zahájí náš odbor hladovku :) zdravím všechny ex-kolegy(ně) a přeju hodně zábavy s případnou novou verzí loterního zákona.

NOČNÍ SEOUL

Na dobrou noc...centrum jak ho vidím z balkónu na koleji

SPOLUŽÁCI A JEJICH PŘÍBĚHY

Aurimas z Lotyšska

Vystudoval politologii, je asi o 2 měsíce starší než já. Pracoval jako poradce ministra pro ekonomiku - psal mu proslovy a tak.

Nejlepší hláška:

A. Zapomněl jsem si doma brýle.

M. Fakt jo? To máš ale nějaký slabý, ne? Takže vidíš i bez nich?

Ne, já mám brýle bez dioptrií, jen se sklem.

Aha, to abys vypadal chytřeji...

Ne, ale když jsi na tiskovce a je to nuda, můžeš je čistit a vypadáš míň znuděně...

V KOREJSKÉ SAUNĚ

V neděli jsem původně chtěl jít plavat, ale byla docela zima a cítil jsem se tak nějak lenivě, tak jsem místo toho šel do sauny. Korejská sauna má oproti české několik podstatných výhod:

a) může se v ní obvykle přespat, a to za skvělých 5 - 10 USD za noc, resp. je otevřená 24 hodin a vstupné platí na celý den

b) není to jenom sauna, má 3 oddělené části - mužskou, ženskou, a společnou. V mužské části se svléknete, vydrhnete, osprchujete a pak vypotíte ve finské sauně, páře, nebo se prohřejete v bazéncích s různě teplou vodou nebo třeba zeleným čajem, můžete si také dopřát masáž a dokonce si i můžete pořídit nový sestřih. Dnes mi ve škole kolegyně doporučila velkou saunu v centru, kde prý mají i bazének s rybičkami, co vám okoušou ztvrdlou kůži na chodidlech O_o

c) nakonec si navléknete triko a šortky, co jste dostali u vchodu, a vydáte se do společné části. Tam buď koukáte na telku (včera dávali oldschool Jackie Chana v čínštině s korejskými titulky), hrajete online hry, posilujete anebo si vlezete do některé ze spacích saun. Na výběr jich bývá několik, až třeba deset, s různou teplotou (35 až 75C) a různým designem, např. lesní co voní po smůle a bylinkách a je obložená poleny, nebo skalní, obložená kamínky. V těchto saunách se potíte v oblečení v triku a šortkách, a ležíte přitom na zemi, takže si můžete i schrupnout.

d) je to prostě POHODA!! Teda, když vám nevadí že na vás korejci trochu zírají - moc cizinců do saun nechodí. Jedna ze situací, kdy vám -7 dioptrií značně usnadní život :))

Takže vlastně od minulé soboty, kdy jsem přiletěl, jsem se snažil najít takovou saunu (korejsky čimčilbang) někde v okolí najít. Ale až do pátku bylo moje pátrání neúspěšné, nepomohlo vyptávání se taxikářů ani řidičů autobusů - byl jsem prostě v koncích, Aurimas se mi posmíval že každého korejce otravuju kde že je tady sauna. V pátek večer nás hodná kolegyně Hana (jediné korejsko-české jméno, které jsem zatím objevil) svezla do Tesca svým mercedesem :) a když jsme vylezli z Tesca, hned před námi byl neón SAUNA - 사우나 a to jen 3 zastávky busem od KDI.
Aurimas a William, které jsem otravoval pěním chvály na čimčilbang celý týden, chtěli jít se mnou. Nějak jsem jim zapomněl říct, že v sauně se budou muset svléknout do naha, (a být s 20 nahými korejci, kteří na ně budou zírat jako na zjevení :) protože mi přišlo samozřejmé, že v sauně je člověk nahý. Myslel jsem že se uchechtám k smrti, když stáli v šatně ve slipech, vyčítavě na mě koukali a říkali "kdybys nám řek že se budem muset svlíknout tak jsme sem nikdy nešli" LOL nakonec si zvykli a celkem se jim tam líbilo.

Zítra zkusím jít do bazénu, potřebuju si protáhnout záda.

Ve škole

V zimním předsemestru máme celkem 3 předměty - debatování v angličtině, metodologické základy pro analýzu public policy (do teď jsem nepřišel na vhodný překlad public policy - snad vládní strategie?) a konečně seznámení s MS office. Poslední předmět je nepovinný, ale nikdy jsem nedělal s powerpointem, tak jsem si ho taky zapsal.

Angličtina je fajn, máme jí každý den od 9:30 do 14:30 s hodinovou pauzou na oběd. Učíme se jak nejlépe konstruovat argumenty, efektivní komunikaci a jak přemáhat nervozitu z mluvení před publikem. Odpoledne máme většinou cvičné debaty o kontroverzních tématech jako třeba interupcích nebo legalizaci prostituce.

Metodologické základy jsou takové opáčko středoškolské matematiky v angličtině. Doteď jsme probrali lineární a kvadratické rovnice a derivace. Mám pocit, že brzo to bude těžší. Zatím to zvládám, a tímto také skládám poklonu prof. Lebruškové :)) Protože většina korejských kolegů jsou starší než my, dost často měli matiku naposled před 20 (nebo více) lety, potřebují si matiku připomenout možná ještě víc než já. Většina už má děti, tak si z nich utahuju, že můžou dát domácí úkol vypracovat svým ratolestem :)

Krátký výlet do Bukhansanu

Všem z vás jsem určitě vyprávěl o národním parku Bukhansan, který leží kousek na sever od centra Seoulu. Protože mě jeho vrcholky lákaly celý týden, a navíc v pátek nasněžily asi tři čísla sněhu, vydal jsem se dneska provětrat si hlavu procházkou po horách. Příjemně mě překvapilo, že metrem jsem u severo-východního konce parku za půl hodinky, a také to, že korejská vláda zrušila poplatky za vstup do NP (dříve okolo 40 kč za vstup), a nakonec i to, že nebyl zdaleka takový nával, jakého jsem se obával. Nepříjemně mě naopak překvapilo, že na cestách ležel zbytek sněhu a trochu to klouzalo, takže jsem to asi po hodině obrátil a vydal se zpátky. Všichni korejci měli na botách připnuté řetězy, příště si je budu muset koupit (tedy, jestli ještě bude sněžit).

Sněží, a konečně pátek!!

Spolužáci a irácké zásnuby

První dojmy z koleje

KDI school je v areálu KIAS (Korean Institute of Advanced Studies), kousek od historického centra Seoulu. V okolí je několik dalších universit. Areál je na hezkém zalesněném kopečku, obklopený asi kilometrem lesa, což je v centru Seoulu opravdu příjemné překvapení. Budova školy je na úpatí, a kolej pak na vrcholku kopce. Navíc můj pokoj má okna na západ, takže mám vyhlídku na skalnaté vrcholky hor v NP Bukhansan. Musím zjistit, jaký autobus tam jede, a až bude hezky, tak hned vyrazím provětrat si hlavu. Až bude svítit sluníčko, udělám nějaké fotky. V sobotu, kdy jsem přiletěl, svítilo sluníčko, ale včera se zatáhlo a trochu ochladilo.

Pokoje jsou po dvou, můj spolubydlící je z Myanmaru, dělal pro UN DP a bude studovat development studies. Aurimas je zase poradce lotyšského ministra ekonomiky. Jinak z ostatních studentů, které jsem zatím potkal, je tady 5 iráčanů, jeden keňan, a hodně lidí z jihovýchodní asie. Studenti z tropických krajin jsou vtipní - je jim hrozná zima, i vevnitř chodí v kuliších a těžko si zvykají na korejskou kuchyni. Takže si většina přivezla spoustu sušeného jídla z domova, a divili se, že já ne. Včera jsem ochutnal sušené vepřové z kambodži, vypadalo jako žlutá vata, ale chutnalo dobře.

Co mě opravdu dostalo byly toalety. V koreji mají úzké kanalizační trubky, takže se toaletní papír vyhazuje do speciálního koše vedle záchodu, protože by jinak ucpal potrubí. To už jsem věděl, a když jsem viděl hi-tech prkýnko s ovládacím panelem s několika přepínači, myslel jsem že jde o vyhřívané prkýnko podobné, měli na farmě v japonsku (na záchodě se netopí, tak abyste tam nezmrzli). Jaké bylo mé překvapení, když jsem po usednutí objevil návod na dveřích popisujících extra funkce tohohle zázraku. Po usednutí vás nejen zahřeje, ale i vystříkne dávku vůně, a když jste hotovi, omyje vám zadnici a následně osuší horkým vzduchem O_o Dynamic Korea rulez!! Děvčata mají k dispozici extra program, který jim obstará i předek.

Volnou neděli jsme s Aurimasem strávili nakupováním věcí nutných pro život na koleji - hrníčky, misky, počítač atd. Je s ním legrace a má dobrodružného ducha, tak jsme pak zapadli do náhodně vybrané restaurace, kde jsem přečetl první jídlo v menu, a oboum nám chutnalo. Nebylo pálivé, což je spíše vyjímka, a byly v něm kromě zeleniny klobása plněná skleněnými nudlemi a pastou z fazolí, a kusy masa o kterých Auri tvrdil že jsou prasečí uši (lotyšská pochoutka, tahle polívka mu přišla "úplně jako doma") ale Lim mi pak řekla že to jsou játra.

Cesta tam

Cesta do Seoulu byla nejdřív trochu dramatická a potom opravdová pohoda. V Praze jsme se s Lim přesvědčili, že letět v pátek na stand-by ticket není nejlepší strategie, protože letadlo bylo úplně plné. Každé letadlo má sice nějaká extra sedadla, kterým se říká jump seat, ale je na kapitánovi, jestli dovolí jejich použití (jedno z těchto míst je přímo v kokpitu). Takže když se Lim na gate zeptala, jestli nás vezmou, a poté se půl hodiny nic nedělo, a pak už začali pouštět cestující na palubu, byli jsme trochu nervózní, protože to vypadalo že nepoletíme. Šli jsme se tedy zeptat, co s námi bude, a zjistili jsme, že letíme, ale zasekla se tiskárna na tisk boarding passů. Rozchodili ji asi deset minut před odletem, tak jsme to stihli akorát. Na boarding passu bylo v kolonce sedadlo napsáno JUMP :)

Dostali jsme s Lim dvě jump seat v zadní části letadla v kuchyňce, tak jsme trochu pomáhali přátelskému španělskému stevardovi s obsluhou - vařili čaj a tak.

Naopak ve Frankfurtu šlo všechno jak po drátkách. V business class byla ještě spousta volných míst, takže jsem boarding pass dostal ihned. Zato economy class byla úplně plná, hlavně díky několika korejským zájezdům vracejícím se domů. Samotný let byl pak úplná pohoda - skvělá křesla, která se dají úplně položit a umí i masírovat, fajn obsluha - i když mi u večeře zvrhli moje chardonnay :) -a v telce Rush hour 3. Trošku mi vadilo, že večeři servírovali dost pozdě a snídani naopak moc brzo, takže na spánek zbylo jen 5 hodin.

Letiště Incheon už znám, takže jsem si vyzvedl kufr, odmítl pár taxikářů, našel ten správný autobus a vyrazil. Linka 602 byla lehce nostalgická - jeli jsme kolem hostelu kde jsem bydlel minule, skrz čtvrť kde jsme byli s Lim na večeři a centrem Seoulu. Na konečné jsem vystoupil, sehnal taxíka, byl jsem trochu nervózní, takže jsem při konverzaci s řidičem použil tu nejneslušnější verzi korejštiny (jako kdybych mluvil k malému dítěti), což taxikáře zjevně moc nepotěšilo, protože zbytek cesty už na mě nepromluvil a jen si tak pro sebe krkal. Snad jsem to napravil při vystupování, když jsem už mluvil slušně, a ještě přidal dýško...

Hned za mnou zastavil druhý taxík s jediným dalším evropským studentem, Aurimasem z Lotyšska. Tak jsme společně dotáhli kufry do kopce ke koleji, a nahlas přemýšleli, jaké to tady asi bude.