Casino capitalism

Casino capitalism je postarší (1986) kniha od Susan Strange (vtipné jméno, no ne?) která společně s knížkou napsanou kanadskými ekononomy Reuvenem a Gabrielle Brenner A World of Chance: Betting on Religion, Games, Wall Street může být dobrým začátkem k přemýšlení o tom, kde vrazi z Wallstreetu udělali chybu.

A jak jsem si v letech boomu, kdy dolary a jiné měny v NY roztáčelo telata, kterým ještě ani nezaschnul inkoust na MBA diplomu, vedl já? No, Warren Buffet nejsem, ale aspoň jsem na rozdíl od mnohých věděl kdy prodat. Poděkování patří hlavně knihovně ministerstva financí, kde jsem vloni strávil nejednu příjemnou chvíli rozšiřováním si svých finančně-tržních obzorů, a pak soudruhům spekulantům, kteří mi umožnili přivydělat si na čínské akciové bublině. Mnozí tvrdili, že vydrží aspoň do olympiády, ale to trochu přestřelili.
A vedle toho ING český akciový fond.
Pobavilo mě, že ING která měla graf Českého akciového fondu tak dlouho hned nahoře na svém webu, ho před časem uklidila do ústraní a nahradila ho fondem Invest energy, který v době ropy za 140USD za barel vypadal jako zajímavé útočiště, ale myslím že taky brzo půjde pryč. Posuďte sami.

Reaganomics - poločas rozpadu

Zatímco věčný cheerleader Pavel Kohout ještě pořád radí že "Ať už je příčina změny chování akciových trhů jakákoli, stále platí, že akcie jsou dobrou investicí na delší dobu – zvláště, pokud v dobách hysterie nakoupíme levně. Ne každý jednotlivec má chuť a čas sledovat vývoj trhu," a samozřejmě si nezapomene přihřát vlastní polívčičku "Proto nikdo neudělá chybu, pokud se spojí s kvalifikovaným finančním poradcem," události v USA směřují trochu jinam než k zajímavým investičním příležitostem. Kolaps neoklasického ekonomického paradigmatu mimo jiné znamená, že není řešení krize nebude jen obtížné, ale možná i dost dobře (v rámci existujících institucí) nemožné. Ale ve Washingtonu se učí rychle, a jak poznamenal Economist, "znárodňují ekonomiku rychleji než bys řekl Hugo Chavez." Škoda jen, že se dnešku nedožil ideový otec současné krize Reagan. Profesor Ahn to dnes okomentoval tak že USA dělá přesně to, co Koreji v době asijské finanční krize v roce 1997 zakazovalo.

A jak že deregulované bankovnictví "efektivně" alokovalo prostředky? V roce 2006 vyplatil zbankrotovaný Lehman Brothers každému ze svých 26 000 zaměstnanců průměrně 330 000 USD (plat, benefity a bonusy), celkem 8.7 miliardy USD.

A nějaká dobrá zpráva?

Pro zvětšení klikněte

Okolo 40% akcií v USA vlastní nejbohatší jedno procento populace, a nejbohatších 10 procent pak společně vlastní asi 80%. Přeju jim hezký zbytek roku 2008 a finanční krize rovněž.

Chalmers Johnson - krátké představení

"The Central Intelligence Agency has an almost unblemished record of screwing up every 'secret' armed intervention it ever undertook. From the overthrow of the Iranian government in 1953 through the rape of Guatemala in 1954, the Bay of Pigs, the failed attempts to assassinate Fidel Castro of Cuba and Patrice Lumumba of the Congo, the Phoenix Program in Vietnam, the 'secret war' in Laos, aid to the Greek Colonels who seized power in 1967, the 1973 killing of President Allende in Chile, and Ronald Reagan's Iran-Contra war against Nicaragua, there is not a single instance in which the Agency's activities did not prove acutely embarrassing to the United States and devastating to the people being 'liberated.'"

Ch. Johnson, konzultant CIA 1967 - 73

Za poslední půl rok můj jednoznačně nejoblíbenější autor. Narozen 1931 v USA, vystudoval politologii na University of California v Berkeley. Jeho doktorská práce Peasant Nationalism and Communist Power o radikalizaci rolníků díky brutální japonské okupaci částí Číny byla průlomová (a mimo jiné přitáhla pozornost CIA, pro kterou pak několik let pracoval jako konzultant), podobně jako jeho pozdější MITI and the Japanese Miracle o historii a klíčové roli Ministerstva mezinárodního obchodu průmyslu pro japonský ekonomický růst v období po druhé světové válce. Po ukončení kariéry universitního profesora v roce 1992 se zapsal do širšího povědomí trilogií knih věnovaných americkému militarismu a imperialismu Blowback: The Costs and Consequences of American Empire, The Sorrows of Empire: Militarism, Secrecy, and the End of the Republic, a Nemesis: The Last Days of the American Republic. Zatím jsem přečetl první dvě a nemůžu než doporučit. Podle rychlé kontroly na Seznamu nebyla žádná jeho kniha přeložena do češtiny, tak vám nezbude než sáhnout po originále. Píše taky články pro Tomdispatch.com, tak můžete v kostce zhodnotit jeho argumenty třeba v Bankrupting the American Republic: The Permanent War Economy and Soaring Deficits nebo Republic or empire: A National Intelligence Estimate on the United States.

S několika zajímavými myšlenkami z výše zmíněných knih vás seznámím příště, teď bych chtěl ocitovat část článku Imperialist propaganda (komentář k filmu Soukromá válka pana Wilsona / Charlie Wilson's War, úvodní citát je ze stejného článku), o tom kdy začala americká podpora pro mudžahedíny:

"For the CIA legally to carry out a covert action, the president must sign off on -- that is, authorize -- a document called a 'finding.' Crile repeatedly says that President Carter signed such a finding ordering the CIA to provide covert backing to the mujahideen after the Soviet Union invaded Afghanistan on December 24, 1979. The truth of the matter is that Carter signed the finding on July 3, 1979, six months before the Soviet invasion, and he did so on the advice of his national security adviser, Zbigniew Brzezinski, in order to try to provoke a Russian incursion. Brzezinski has confirmed this sequence of events in an interview with a French newspaper, and former CIA Director [today Secretary of Defense] Robert Gates says so explicitly in his 1996 memoirs. It may surprise Charlie Wilson to learn that his heroic mujahideen were manipulated by Washington like so much cannon fodder in order to give the USSR its own Vietnam. The mujahideen did the job but as subsequent events have made clear, they may not be all that grateful to the United States." Poslední větou samozřejmě odkazuje na demolici WTC provedenou právě nasranými mudžahedíny.

Korejská válka - pár fotek

Když jsem hledal nějaké fotky s bombardováním napalmem pro předchozí článek, nejlepší jsem našel na téhle galeri. Pár dalších stojí za repostnutí.

Korejské krutosti - napalmová apokalypsa

"Smelled like - victory"

Tak trochu jako reakce na Vojtovu sérii o Korejských krutostech.

Generál letectva US Curtis LeMay, autor strategie bombardování japonských měst zápalnými a poté jadernými bombami za druhé světové války, si svoji roli masového vraha civilistů s chutí zopakoval i v Koreji. Z jeho vzpomínek na dobu Korejské války:

Přišli jsme do Pentagonu s tímhle návrhem: "podívejte, nechte to na nás... vypálíme pět největších severokorejských měst - nejsou zas tak velký - a to by to [válku] mělo zastavit." No, odpovědí byly čtyři nebo pět výkřiků - "Ale vždyť zabijete spoustu civilistů" a "To je příliš strašné." Nakonec jsme za ty zhruba tři roky... spálili každé město v Severní Koreji, a v Jižní Koreji taky... Takže, rozprostřeno na dobu tří let je to přijatelné, ale zabít pár lidí abyste takovou věc zastavili - dost lidí na to nemá žaludek."

Vesnice při útoku napalmem

A na co přesně to měl Le May žaludek? Během 3 let letectvo UN, resp. US, shodilo při více než miliónu bojových misí na 386 000 tun bomb a přes 32 000 tun napalmu. Odhady počtu obětí, většinou civilistů, jsou od dvou do čtyř miliónů.

Shoz napalmu

Napalm byl vynalezen ke konci 2. světové války. Jeho používání se stalo předmětem veřejného zájmu během války ve Vietnamu, zejména kvůli hrůzným fotkám popálených civilistů. Korea byla přitom první zemí, kde došlo k jeho rozsáhlému používání. První rozkaz k použití napalmu, který americký historik B.Cumings v amerických archívech objevil, je ze 6. srpna 1950, období těžkých bojů na tzv. Pusanském perimetru, kdy byl vznesen požadavek aby letectvo „vyhladilo města Chongsong, Chinbo a Kusu-dong.“ Ze stejných materiálů, 26. srpna: „spáleno 11 vesnic.“ Piloti byli instruováni aby bombardovali jen viditelné cíle a tak zamezili zásah civilistů, ale města byla často bombardována podle radaru, případně byly bombardovány sekundární cíle. Příklad je nálet na průmyslové město Hungnam 31. července 1950, kdy bylo 500 tun bomb svrženo kvůli oblačnosti podle radaru, plameny dosahovaly výše až 100 metrů. Ke konci srpna 1950 se denní „dávka“ shazovaná na území Severu bombardéry B-29 pohybovala okolo 800 tun, velkou část z toho tvořil právě napalm. Letectvo svoji novou zbraň milovalo, zlehčovalo komunistické protesty a klamalo tisk o „přesném bombardování.“

"Precision" bombing

Čínská intervence způsobila okamžitou eskalaci letecké války. V říjnu 1950 rozkázal MacArthur aby byla oblast mezi frontovou linií a hranicí mezi KLDR a Čínou proměněna v pustinu tím, že bombardováním bude zničena každé “zařízení, továrna, město a vesnice.” Jak poznamenal dobře informovaný britský atašé u MacArthurova štábu, kromě města Najin u hranic se SSSR a přehrad na řece Yalu rozkázal MacArthur “zničit veškeré komunikace a všechna zařízení, továrny, města a vesnice. Destrukce má začít na hranicích a pak se postupně posouvat na jih.” 8. října 1950 79 bombardérů B-29 shodilo 550 tun zápalných bomb na Sinuiju a “vymazalo ho z mapy.” K 25. říjnu byla “velká část severozápadní oblasti mezi řekou Yalu a frontou více méně v plamenech” a brzy se promění na “spálenou poušť.”

Chlapec popálený napalmem

Poté, jak jednotky OSN ustupovaly tlaku čínských dobrovolníků, se stal terčem Pyongyang. Poprvé 14 – 15. prosince, kdy bylo shozeno 700 250kg bomb, napalm, a k tomu 175 tun bomb se zpožděnými roznětkami, které měly zabít lidi podílející se na hašení ohňů a snažící se zachránit raněné. Další nálety nařídil gen. Ridgeway v lednu “s cílem vypálit město do základů,” nálety proběhly 3.1. a 5.1. 1951. Podobně byly vypáleny Uijongbu (to je dnes součást Seoulu, pár stanic metrem od mojí školy), Wonju a další menší města jak komunisté opět postupovali na jih.

Přeskočím část kde Cumings rozebírá úvahy americké generality o použití jaderných zbraní, kromě interview s MacArthurem o jeho plánu jak vyhrát válku: “Použil bych tak 30 atomovek …rovnoměrně okolo Mandžuské šíje.” Potom by přivezl půl miliónu vojáků čínských nacionalistů (Kuomintang) k řece Yalu a “rozprášil za námi – od Japonského moře ke Žlutému moři – pás radioaktivního kobaltu … má poločas rozpadu mezi 60 a 120 lety. Aspoň 60 let by žádná pozemní invaze Koreje ze severu nehrozila.” Byl si jistý že Rusové by na jeho extrémní strategii nereagovali: “Můj plán byl tutovka.”

A jaký byl výsledek letecké války? V roce 1952 nestál v severní a střední části poloostrova kámen na kameni. Přeživší se ukrývali v jeskyních. Hodnocení účinků bombrdování po uzavřemí příměří ukázalo, že 18 z 22 největších měst leželo aspoň z poloviny v troskách. Velká průmyslová města jako Hamhung a Hungnam byla zničena z 80-85%, Sariwon 95%, Sinanju 100%, přístav Chinnampo 80% and hlavní město Pyongyang 75%. Britský reportér popsal jednu z “vyhlazených” vesnic jako “nízkou a širokou hromadu fialového popela.” Gen. Dean, který byl zajat u Daejonu v červnu 1950 a držen na Severu, popsal většinu měst a vesnic které viděl jako “rozvaliny nebo zasněžené roviny,” a téměř každý Korejec se kterým kdy mluvil měl aspoň jednoho příbuzného který zahynul během bombardování. Dokonce i Winston Churchill ke konci války napsal do Washingtonu že když byl napalm vynalezen, nikoho nenapadlo že bude”rozstřikován” na celou civilní populaci.

Farma uprostřed polí, tedy chci říct "komunistický cíl" po náletu skupiny B-26

A je po prázdninách

Zatímco vy v Čechách skoro mrznete, já se vrátil to třicetistupňového pořád-ještě-léta a mezi Korejce brblající o globálním oteplování a o tom že takhle horko v půlce září nikdy nebývalo. Po cestě me pobavil asi nejdražší internet který jsem kdy viděl, ve Frankfurtu na letišti. 21Euro za hodinu, no nevěřil jsem vlastním očím. Asi proto, že terminály mají takový německý poctivý, skoro až ocelově-nezničitelný design, a musely být náležitě drahé. Že by ocel od Kruppa?

Let byl OK, akorát jsem někde v letadle ztratil (nebo mi ji ukradl ten divnej chlápek co seděl přes uličku) novou knížku od W. Gibsona, kterou jsem od Lim dostal k narozeninám. Uklidnil jsem jí, že když se nenajde, aspoň se nemusí moc trápit nad dárkem k vánocům :)

Ve Financial times byl článek o hotelu Ještěd, který označili za "Cold war grooviest relic"!!!

Na koleji hulákající Iráčané, v knihovně už tradiční dlouhý obličej korejského kamaráda H.K., zatím ještě stále investičního poradce, o něco blíže sebevraždě nad monitorem s jeho portfolii - pochlubil se mi jedním co za úterý přišlo o 15 procent. V pondělí byla korejská burza zavřená kvůli státnímu svátku, a tak se krach Lehman Bros. ohlásil až dnes - index KOSPI přes 6 procent mínus, a další oslabení korejského wonu vůči dolaru.

Nakonec, párkrát jsem se v ČR bavil na téma Kim Jong Ilova zdraví (nemůžů nepřipomenout nadpis článku v Economistu - Kim Jong Ill or Kim Jong Well? - :)), a komentoval jsem to zhruba tak, že zprávy amerických i jihokorejských rozvědek je třeba ignorovat asi tak stejnou měrou jako šílené japonské "profesory" tvrdící že Kim je už léta po smrti a režimu právě náhodou došli dvojníci, protože nikdo z nich skoro nic neví (rozvědky a profesor), a navíc léta lžou a podstrkují médiím to co si myslí že se jim zrovna hodí (tady už jen rozvědky). Naopak, situaci vidím tak, že pokud Kimovi opravdu něco je, dvojník (případně trojník) by ho na oslavách zastoupil, a tím že ho nevyslal něco sleduje, záměrně mlží. V kontextu neustálých komplikovaných jednání o jaderných zbraních se hodí leccos - co když má Kim opravdu na mále? Pak by USA radši o trošku více ustoupily aby se problém vyřešil co nejdříve, a KLDR tak z dohody vytříská o něco víc, anebo alespoň to že USA začně konečně plnit to co slibuje. V podobném duchu tenhle článek na Atimes.

Zdá se, že moje instinktivně konspirační uvažování se zkombinovalo s teorií her, jak jsem jí byl vystaven v létě v podání profesora Cho, a jeho častém připomínání o důležitosti "creating fog in the mind of your opponent."

Dvojník č. 6, Park Je Il,
člen Korejské strany pracujících se stranickou legitimací č. 234 576,
užívá volna po náročném pracovním dni, a zároveň pracuje na vylepšení tvaru pivního břicha

Dvoje srpnové narozeniny

Trochu se zpožděním si dovolím připomenout 60 výročí vyhlášení Korejské Republiky, které bylo 15. srpna, a zároveň vám doporučím krátký článek Gavana McCormacka k tomuto výročí na Japanfocus.

A já jsem měl narozeniny 29. srpna...