Korejské krutosti - napalmová apokalypsa

"Smelled like - victory"

Tak trochu jako reakce na Vojtovu sérii o Korejských krutostech.

Generál letectva US Curtis LeMay, autor strategie bombardování japonských měst zápalnými a poté jadernými bombami za druhé světové války, si svoji roli masového vraha civilistů s chutí zopakoval i v Koreji. Z jeho vzpomínek na dobu Korejské války:

Přišli jsme do Pentagonu s tímhle návrhem: "podívejte, nechte to na nás... vypálíme pět největších severokorejských měst - nejsou zas tak velký - a to by to [válku] mělo zastavit." No, odpovědí byly čtyři nebo pět výkřiků - "Ale vždyť zabijete spoustu civilistů" a "To je příliš strašné." Nakonec jsme za ty zhruba tři roky... spálili každé město v Severní Koreji, a v Jižní Koreji taky... Takže, rozprostřeno na dobu tří let je to přijatelné, ale zabít pár lidí abyste takovou věc zastavili - dost lidí na to nemá žaludek."

Vesnice při útoku napalmem

A na co přesně to měl Le May žaludek? Během 3 let letectvo UN, resp. US, shodilo při více než miliónu bojových misí na 386 000 tun bomb a přes 32 000 tun napalmu. Odhady počtu obětí, většinou civilistů, jsou od dvou do čtyř miliónů.

Shoz napalmu

Napalm byl vynalezen ke konci 2. světové války. Jeho používání se stalo předmětem veřejného zájmu během války ve Vietnamu, zejména kvůli hrůzným fotkám popálených civilistů. Korea byla přitom první zemí, kde došlo k jeho rozsáhlému používání. První rozkaz k použití napalmu, který americký historik B.Cumings v amerických archívech objevil, je ze 6. srpna 1950, období těžkých bojů na tzv. Pusanském perimetru, kdy byl vznesen požadavek aby letectvo „vyhladilo města Chongsong, Chinbo a Kusu-dong.“ Ze stejných materiálů, 26. srpna: „spáleno 11 vesnic.“ Piloti byli instruováni aby bombardovali jen viditelné cíle a tak zamezili zásah civilistů, ale města byla často bombardována podle radaru, případně byly bombardovány sekundární cíle. Příklad je nálet na průmyslové město Hungnam 31. července 1950, kdy bylo 500 tun bomb svrženo kvůli oblačnosti podle radaru, plameny dosahovaly výše až 100 metrů. Ke konci srpna 1950 se denní „dávka“ shazovaná na území Severu bombardéry B-29 pohybovala okolo 800 tun, velkou část z toho tvořil právě napalm. Letectvo svoji novou zbraň milovalo, zlehčovalo komunistické protesty a klamalo tisk o „přesném bombardování.“

"Precision" bombing

Čínská intervence způsobila okamžitou eskalaci letecké války. V říjnu 1950 rozkázal MacArthur aby byla oblast mezi frontovou linií a hranicí mezi KLDR a Čínou proměněna v pustinu tím, že bombardováním bude zničena každé “zařízení, továrna, město a vesnice.” Jak poznamenal dobře informovaný britský atašé u MacArthurova štábu, kromě města Najin u hranic se SSSR a přehrad na řece Yalu rozkázal MacArthur “zničit veškeré komunikace a všechna zařízení, továrny, města a vesnice. Destrukce má začít na hranicích a pak se postupně posouvat na jih.” 8. října 1950 79 bombardérů B-29 shodilo 550 tun zápalných bomb na Sinuiju a “vymazalo ho z mapy.” K 25. říjnu byla “velká část severozápadní oblasti mezi řekou Yalu a frontou více méně v plamenech” a brzy se promění na “spálenou poušť.”

Chlapec popálený napalmem

Poté, jak jednotky OSN ustupovaly tlaku čínských dobrovolníků, se stal terčem Pyongyang. Poprvé 14 – 15. prosince, kdy bylo shozeno 700 250kg bomb, napalm, a k tomu 175 tun bomb se zpožděnými roznětkami, které měly zabít lidi podílející se na hašení ohňů a snažící se zachránit raněné. Další nálety nařídil gen. Ridgeway v lednu “s cílem vypálit město do základů,” nálety proběhly 3.1. a 5.1. 1951. Podobně byly vypáleny Uijongbu (to je dnes součást Seoulu, pár stanic metrem od mojí školy), Wonju a další menší města jak komunisté opět postupovali na jih.

Přeskočím část kde Cumings rozebírá úvahy americké generality o použití jaderných zbraní, kromě interview s MacArthurem o jeho plánu jak vyhrát válku: “Použil bych tak 30 atomovek …rovnoměrně okolo Mandžuské šíje.” Potom by přivezl půl miliónu vojáků čínských nacionalistů (Kuomintang) k řece Yalu a “rozprášil za námi – od Japonského moře ke Žlutému moři – pás radioaktivního kobaltu … má poločas rozpadu mezi 60 a 120 lety. Aspoň 60 let by žádná pozemní invaze Koreje ze severu nehrozila.” Byl si jistý že Rusové by na jeho extrémní strategii nereagovali: “Můj plán byl tutovka.”

A jaký byl výsledek letecké války? V roce 1952 nestál v severní a střední části poloostrova kámen na kameni. Přeživší se ukrývali v jeskyních. Hodnocení účinků bombrdování po uzavřemí příměří ukázalo, že 18 z 22 největších měst leželo aspoň z poloviny v troskách. Velká průmyslová města jako Hamhung a Hungnam byla zničena z 80-85%, Sariwon 95%, Sinanju 100%, přístav Chinnampo 80% and hlavní město Pyongyang 75%. Britský reportér popsal jednu z “vyhlazených” vesnic jako “nízkou a širokou hromadu fialového popela.” Gen. Dean, který byl zajat u Daejonu v červnu 1950 a držen na Severu, popsal většinu měst a vesnic které viděl jako “rozvaliny nebo zasněžené roviny,” a téměř každý Korejec se kterým kdy mluvil měl aspoň jednoho příbuzného který zahynul během bombardování. Dokonce i Winston Churchill ke konci války napsal do Washingtonu že když byl napalm vynalezen, nikoho nenapadlo že bude”rozstřikován” na celou civilní populaci.

Farma uprostřed polí, tedy chci říct "komunistický cíl" po náletu skupiny B-26