Rozhodování v Číně

Z předmětu Chinese politics, aneb jak se staví přehrada v Číně "_"
Včera jsme měli přednášku od japonského člena vedení MMF, kariérního byrokrata který na přelomu devadesátých let a nového tisíciletí řešil na japonském min. financí jejich finanční krizi a byl ředitelem konsolidační agentury. Profesoři ekonomie z IR PS si poctivě dělali poznámky. a vyptávali na detaily. Názor pana Kotegawy byl jednoznačný - Geithnerův plán je zklamáním, čím déle se bude řešení odkládat, tím hůře. Řešení vidí v tuto chvíli v podstatě tři, buď znárodnění bank, anebo (a to byl zajímavý návrh, který jsem slyšel poprvé) povinné zaúčtování ilikvidních aktiv, které banky nechtějí (nebo nemohou, protože by tím zkrachovaly) s velkými ztrátami prodat s nulovou hodnotou s tím, že pokud se někdy v budoucnu prodají zisk zústane bankám. Připomnělo mi to tvrdý postup korejských institucí vůči bankám a firmám, které v doběhu asijské finanční krize musely do určité doby snížit podíly špatných úvěrů a celkové zadluženosti nebo zbankrotovat. Tvrdé byly rovněž tresty které podle pana Kotegawy japonští bankovní manažeři vyfasovali v průběhu restrukturalizace. Třetí možnost byl odkup toxic assets od bank a jejich uskladnění v bad bank.

Bez vyřešení problému bankovního sektoru je podle něj fiskální i peněžní stimulus plýtvání peněz - elegantní tabulka ilustrovala 12 (!) japonských stimulů (spolu s nulovou úrokovou mírou) a nárůst japonského státního dluhu do rekordní výše v průběhu "lost decade."Jinak zmínil ještě nebezpečnou situaci ve východní Evropě. Co dodat - nezbývá než si přát že USA brzy dostanou trochu MMF medicíny, kterou tak rády rozdávaly všem okolo.