Zajímá vás, proč jsem se skoro na týden odmlčel? V pátek ráno přiletěla Lim, a protože měla let Munchen - Busan, měli jsme celé čtyři dny pro sebe. Po měsíci na koleji byla executive suit v Hiltonu změna, kterou jsem dokázal ocenit. 10 hodin spánku bez špuntů v uších, snídaně v posteli a pak povalování se v křesle s novinami a šálkem ČERNÉHO ČAJE, a k tomu mi Lim přivezla sýr, mé oblíbené kartáčky na zuby, polštář z ikey a samu sebe :) - prostě pohoda.
V pátek večer jsme vyrazili navštívit Chungju - Lim rodnou hroudu asi hoďku a půl busem na východ od Seoulu. Veselo bylo hned od začátku - Lim máma začala provozovat malé občerstvení na autobusovém nádraží (důchod se blíží a v koreji není důchodové pojištění všeobecné - nedostane na stará kolena ani korunu, tak musí začít šetřit). Protože se nechtěla dostat do řečí (Chungju je maloměsto, a busové nádraží ještě menší), tak Lim poprosila, abychom se vytratili nějak nenápadně, a nikoliv přes halu nádraží. Tak jsme vyběhli ven vjezdem pro autobusy, i když se to hlídači moc nelíbilo. Po večeři s jejími sestrami mě čekal infarktový zážitek - první setkání s rodiči. No, nebylo to takové drama, i když fakt že pan Yang je ozbrojený a nebezpečný - pracuje jako policista, a navíc bojoval ve Vietnamu - mě trochu znervózňoval. Představil jsem se, vykoktal pár vět korejsky, no a bylo to. Pak přišla největší legrace večera - hledání ubytování. Chungju (200 000 duší, a je známé snad jen výtečnými jablky) nepatří mezi turisty obléhané lokace, takže jsem měl na výběr z asi 10 love motelů (slouží mladým lidem před svatbou- bydlet spolu před svatbou se nesmí\nesluší - a starším lidem po svatbě, kterým nestačí\nevyhovuje partner se kterým už konečně bydlí), které jsou soustředěny v, jak mi pan Yang kamarádsky dopředu oznámil, v nejnebezpečnější části města. K dispozici byl třeba White house, Toronto, Venice, nakonec jsem si vybral motel Filim. Lim a její sestry (prý) ještě v love motelu nebyly, tak jsem do recepce přišel já a tři korejky, a zeptali jsme se, kolik stojí pokoj, pak jsme se zaplatili a odebrali se do výtahu na prohlídku pokoje. Myslím, že po tomhle už Lim máma nemusí mít o pověst svojí rodiny obavy :))
Pokoj byl OK, obří TV a jacuzzi vana za 40 USD na noc není špatné.Holky mi doporučily, abych se zamknul, a rozhodně neotevíral před rozedněním, čehož jsem se držel. Asi kvůli novému roku, kdy korejci tráví čas s rodinou, byla noc opravdu klidná. V sobotu jsme byli v sauně a na kafi na okraji NP Woraksan, a pak se vrátili zpátky do Seoulu. Byla zácpa kvůli konci Solu, tak to trvalo skoro 3 hodiny.
V neděli měli Lim let Seoul - Busan - Seoul, takže vstávala ve 4 ráno, tak jsme vstal s ní a vyžehlil jí halenku do uniformy. Rok číšníkování mě naučil žehlit i se spánkem zalepenýma očima, v kocovině, prostě kdykoliv :) vlastně, žehlím o dost líp než Lim.
Odpoledne jsme šli na nákupy do Myongdongu, a konečně jsem si koupil telefon. V pondělí mi začla škola, tak jsme zašli na večeři s pár spolužáky, a v úterý se Lim vrátila do Němec.
Poslední novinka je, že jsem začal chodit na taekwondo, je to kousek od školy, asi 10 min, což je opravdu super. Mistr je fajn, umí trochu anglicky, budu chodit tak 3x nebo 4x týdně. Zítra si tam vezmu foťák a udělám pár fotek.
V pátek večer jsme vyrazili navštívit Chungju - Lim rodnou hroudu asi hoďku a půl busem na východ od Seoulu. Veselo bylo hned od začátku - Lim máma začala provozovat malé občerstvení na autobusovém nádraží (důchod se blíží a v koreji není důchodové pojištění všeobecné - nedostane na stará kolena ani korunu, tak musí začít šetřit). Protože se nechtěla dostat do řečí (Chungju je maloměsto, a busové nádraží ještě menší), tak Lim poprosila, abychom se vytratili nějak nenápadně, a nikoliv přes halu nádraží. Tak jsme vyběhli ven vjezdem pro autobusy, i když se to hlídači moc nelíbilo. Po večeři s jejími sestrami mě čekal infarktový zážitek - první setkání s rodiči. No, nebylo to takové drama, i když fakt že pan Yang je ozbrojený a nebezpečný - pracuje jako policista, a navíc bojoval ve Vietnamu - mě trochu znervózňoval. Představil jsem se, vykoktal pár vět korejsky, no a bylo to. Pak přišla největší legrace večera - hledání ubytování. Chungju (200 000 duší, a je známé snad jen výtečnými jablky) nepatří mezi turisty obléhané lokace, takže jsem měl na výběr z asi 10 love motelů (slouží mladým lidem před svatbou- bydlet spolu před svatbou se nesmí\nesluší - a starším lidem po svatbě, kterým nestačí\nevyhovuje partner se kterým už konečně bydlí), které jsou soustředěny v, jak mi pan Yang kamarádsky dopředu oznámil, v nejnebezpečnější části města. K dispozici byl třeba White house, Toronto, Venice, nakonec jsem si vybral motel Filim. Lim a její sestry (prý) ještě v love motelu nebyly, tak jsem do recepce přišel já a tři korejky, a zeptali jsme se, kolik stojí pokoj, pak jsme se zaplatili a odebrali se do výtahu na prohlídku pokoje. Myslím, že po tomhle už Lim máma nemusí mít o pověst svojí rodiny obavy :))
Pokoj byl OK, obří TV a jacuzzi vana za 40 USD na noc není špatné.Holky mi doporučily, abych se zamknul, a rozhodně neotevíral před rozedněním, čehož jsem se držel. Asi kvůli novému roku, kdy korejci tráví čas s rodinou, byla noc opravdu klidná. V sobotu jsme byli v sauně a na kafi na okraji NP Woraksan, a pak se vrátili zpátky do Seoulu. Byla zácpa kvůli konci Solu, tak to trvalo skoro 3 hodiny.
V neděli měli Lim let Seoul - Busan - Seoul, takže vstávala ve 4 ráno, tak jsme vstal s ní a vyžehlil jí halenku do uniformy. Rok číšníkování mě naučil žehlit i se spánkem zalepenýma očima, v kocovině, prostě kdykoliv :) vlastně, žehlím o dost líp než Lim.
Odpoledne jsme šli na nákupy do Myongdongu, a konečně jsem si koupil telefon. V pondělí mi začla škola, tak jsme zašli na večeři s pár spolužáky, a v úterý se Lim vrátila do Němec.
Poslední novinka je, že jsem začal chodit na taekwondo, je to kousek od školy, asi 10 min, což je opravdu super. Mistr je fajn, umí trochu anglicky, budu chodit tak 3x nebo 4x týdně. Zítra si tam vezmu foťák a udělám pár fotek.
No comments:
Post a Comment