Imigrační, Olympic swimming pool a Kwanagsan

V pátek jsem byl na imigračním pro alien registration card. Je to pěkný oser, protože je tam, jako asi v každé zemi, pořád nával, a to znamená jediné - čas ztracený čekáním na úředníka. Máte dvě možnosti

a) přivstat si a čekat před úřadem cca hodinu a půl před otevírací dobou, tj. 9 ranní, a pak ukořistit nízké pořadové číslo, nebo

b) přijít v úřední dobu, a čas promarnit stejně, ale možná ještě víc minut než u varianty a).

Protože mi přijde nedůstojné čekat před úřadem než milostivě otevřou, navíc je zima a nerad vstávám kvůli budíku, zvolil jsem za b). Naopak Webster ze Zimbabwe (mimochodem, pracoval přímo pro Mugabeho, ale o tom jindy) má vstávání na háku, u dveří byl snad už v sedm, a honosil se číslem 1. Já jsem se dostavil asi ve čtvrt na devět, a dostal 144. Na řadu jsem se dostal okolo půl dvanácté (hlavně kvůli Číňanům, kteří se pořád snažili předbíhat, a podstrkovali svoje papíry nebohým úřednicím kdykoliv se lidé střídali - jestli mi něco na čínské kultuře vadí, tak je to právě neschopnost vydržet ve frontě). Času jsem měl hafo, tak jsem se prošel po okolí, a navštívil areál Ústavního soudu, před kterým byla jednočlenná demonstrace slepce proti zrušení legálního monopolu slepců na masáže.
Odpoledne jsem si zašel zaplavat do olympijského bazénu. Super!! Po dvou měsících ve vodě mě to opravdu bavilo. Bazén je obří, čisťoučký, je tam i sauna a ani tam nebylo moc lidí, jen pár kraulujících adžum. Pobavil mě systém chránící proti vyčerpání - plave se 50 minut, a pak musí všichni na 10 minut z vody, aby se moc nevyčerpali a nezačali se topit. Prý je to tak ve všech bazénech, zkusím zjistit jestli je na to zákon nebo proč. Jediná piha na kráse je že je to dost daleko, cesta tam trvá přes hodinu. Hmm, i tak myslím že jednou týdně tam budu chodit.
Včera bylo krásně, tak jsem vyrazil na procházku do hor. Poprvé do jižního Seoulu, na horu Kwanagsan, která ohraničuje areál Seoul National University. Bylo krásně slunečno, a docela teplo, a taky státní svátek - 1.3. je Independence movement day. Taegukki - korejská vlajka byla všude, dokonce i na jednotlivých vrcholcích hory, a obdobně lidé - typické víkendové davy.
Gwanaksan mě překvapil svojí obtížností - místy se muselo lézt po čtyřech po skoro kolmých útesech, což v kombinaci se zbytky sněhu a ledu a možností dlouhých pádů do hlubin produkovalo neobvyklá množství adrenalinu. A to jsem prosím zvolil "seniour course"!!
Vyhlídky, jako vždy, stály za to, už se nemůžu dočkat až příjde jaro a hory se zazelení. Gwanaksan je vyhlášený množství sakur a rododendrónů, takže tak za měsíc vyrazím znova.
Siesta na kopci - adžumy hrají hwatu