Momentky ze školy

Nha je z Vietnamu, a 5 let (1996-2001) žila v Pyongyangu, takže mluví plynule korejsky s roztomilým lehce severním přízvukem.
Andrew je z Kěni, jsme spolu v debatním klubu a máme stejnou profesorku na statistiku.
Thi z Thajska má problémy s matikou. Vysvětloval jsem jí nejen faktoriál, ale i umocňování a jak násobit zlomky :)

A konečně ta správná korejská školní atmosféra. Nakumulovaný spánkový dluh znamená, že každá přestávka se musí využít. Na večerní přednášce z Political economy of east Asia, která trvá přes 3 hodiny od 19 do 2230, boj s ospalostí prostě někdy nejde vyhrát. Většina kolegů z tohohle předmětu chodí do práce, vůbec si neumím představit jak vedle 50+ hodin v práci ještě zvládají chodit do školy a dělat úkoly, kterých je opravdu požehnaně. Historek "spím 3 hodiny denně už přes rok" jsem slyšel nepočítaně. No, já jsem se svých sedmi hodin nevzdal, a ani nehodlám!!

Včerejší politická ekonomie byla, jako vždy, výtečná. Profesor Park je mým zdaleka nejoblíbenějším přednášejícím. Perlou večera byly jeho historky z Kuwaitu. Park je poradce kuwaitské vlády, která se snaží o konverzi ekonomiky z ropné na nějakou dlouhodobě udržitelnou. Byl tam teď dva týdny, a z jeho postřehů: 97 procent kuwaiťanů pracuje pro vládu nebo ve veřejném sektoru, přičemž polovina z nich je nadbytečná a nepotřebná, a tak okolo 20 až 30 procent se ani nenamáhá docházet na pracoviště. Přesná statistika neexistuje, protože docházku nikdo nekontroluje. LOL Příklad - nyní privatizované Kuwait airlines mají 7500 zaměstnanců, audit Lufthansy ukázal, že potřebný počet zaměstnanců je okolo 1500. Hehe.

Zbývá poslední otázka - jak rychle získat kuwaitské občanství? Klidně budu nosit bílý hadr na hlavě a pětkrát denně cvičit na koberci směrem k Mecce, pokud to znamená, že nemusím chodit do práce a přitom jsem placen a pravidelně povyšován :)