KO(SPI)laps

Korejský akciový index spadl během 1 roku o více než 50 procent, z o fous přes 2000 na 940 včera v pátek.

ABL video od Boeingu

Airborne laser - absurdní projekt z dílny Boeingu a Missile Defence Agency. Co za svoje miliardy dolarů američtí daňoví poplatníci dostanou? Aspoň tohle promo video, protože projekt sám, který má už několikaleté zdržení, se teď zaseknul na tom že chvění jumbojetu během letu nedovoluje zaostřit laser natolik, aby mohl zničit balistickou střelu. A pokud tohle Boeing vyřeší, pouhé natření rakety na bílo sníží účinnost laseru o 90 procent.

Všimněte si, že střely jsou odpalovány z Iránu. Jestli nás nezachrání interceptory z Polska, tak na tohle bych se nespoléhal.

Dobongsan podruhé - tentokrát se Samuelem

Protože jsem moc líný jet až do NP Seoraksan (přes čtyři hodiny busem), a taky se bojím kolik lidu tam touhle dobou bude, šli jsme v pátek jen kousek od školy na Dobongsan. Byl jsem tam už na jaře, takže jsem tentokrát vybral jinou cestu, ze stanice Mangwolsa ke stejnojmennému chrámu, pak na hřeben a po hřebeni na 740 m vysoký skalnatý vrchol. Poslední kilometr po hřebeni je hodně skalnatý a trochu dobrodružný, když jsem tam byl poprvé tak bylo po dešti a trochu to klouzalo, tentokrát to bylo bez problémů i když Samuel co šel se mnou byl trochu vystrašený.

Na hřebeni

2x Mangwolsa

Vedení národního parku muselo zakázat sběr žaludů, protože hrozí že je korejci vysbírají tak důkladně že veverky a jiná zvěř pojdou hlady. Plačící veverka říká "mám hlad, nesbírejte prosím žaludy které jsou mojí hlavní potravou"

Další chrám pod Dobongsanem

Godaesan a Iron triangle

Když pojedete metrem (linkou 1) v Seoulu na nejsevernější stanici Soyosan, pak přesednete na vlak a pojedete znovu až na konečnou, dojedete až do Sintan-ri, kde vás před cedulí We want to be back on track vyženou na nástupiště, protože dál už to nejede. Do Wonsanu, kam jsme před lety jezdili k moři, je to nějakých 130km, zpátky do centra Seoulu 90.Ze Sintan-ri se pak dá vylézt na jednu z nejsevernějších civilistům přístupných hor v provincii Gyeonggi-do, na dohled demilitarizované zóny (a za dobrého počasí i KLDR). To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, výstup je to celkem strmý, část cesty po hřebeni, asi dva kilometry, dokonce vedla zákopem. Ve vedlejším údolí je vojenský prostor, a tak zvukovou kulisu doplňovalo trénující dělostřelectvo a dokonce jsem viděl i odpálení dvou raket. No atmosféra výborná. Díky blízkosti DMZ má hora jeden z nejzachovalejších ekosystémů v JK, a opravdu, po cestě jsem potkal zajímavě vypadající žáby a hada.

Vyhlídka směrem na sever

Tzv. Iron Triangle, do kterého patří i údolí na následující fotce, zažil jedny z nejkrutějších bitev korejské války. Osobně tenhle výlet doporučuji více než standardní "DMZ tour," která je docela nudná a plná turistů. Tady (na hoře) vám nikdo nebrání fotit směrem na sever, a pokud z toho uděláte celodenní výlet, můžete taxíkem popojet ještě o kousek dál až k hranici DMZ a navštívit druhý infiltrační tunel, pomník na White horse hill, a observatoř.

Victory bonds - zachrance kapitalismu

How about socialised risk, Mr. Reagan?

Svátek

Oslava to byla mohutná, jak si můžete všimnout tak mě po cestě domů opravdu bavily nafukovací reklamy, druhý den mi bylo tak zle že jsem prošvihnul oběd pro jedničkáře s děkanem. No, stane se. Ta papírová taška co s sebou vleču není bohůžel dárek, ale boty co si v hospodě zapomněla kamarádka. Ale aspoň dorta jsem dostal.

Podzim přichází

A s ním i ta nejlepší roční doba na lezení po korejských horách. Žádný písek z Číny, hrozná vlhka nebo neustálý déšť, ale příjemných 20 až 25 stupňů, slunečno nebo polojasno, a postupně se vybarvující skalnaté svahy. Minulý pátek jsem si cvičně vylezl na Munsubong, kde už jsem byl na jaře, a tak se mi nechtělo tahat se s foťákem. Tentokrát jsem vyrazil s SIHC - Seoul International Hiking club na horu Unaksan (935m.n.m.) asi 2 hodiny busem od Seoulu.

Unaksan znamená Skalnatá hora v mracích, a skal bylo požehnaně, mraků naštěstí spíše poskrovnu.

Po 5 hodinách lezení nahoru i dolů (řetězů a strmých partií bylo tentokrát dost, mnemotechnická pomůcka - vyskytuje-li se v názvu hory slabika AK, třeba ChiAKsan, nebo WorAKsan, znamená to vždy obtížnou a skalnatou horu) a spoustě vyhlídek jsme se zastavili v chrámu Hyeonteungsa, kde nám mnich připravil 30 let starý černý čaj a potom čaj z ovoce, jehož jméno si nepamatuji, ale jedl jsem ho v už KLDR.

Neuvěřitelné bylo, že konvička byla vyřezána z jediného kusu bílého nefritu, a tmavý čaj tak napůl prosvítal. Po čaji jsme slezli do vesnice na úpatí, kde jsme se nacpali výtečným venkovským suntubu - čerstvým domácím tofu a bramborákem s chobotnicemi. Vlastně mne ani moc nepřekvapilo, že jeden z "mezinárodních" turistů byl Čech. Další pak US, Can, Rus, Ukr, Swe, Aus a dva korejci. Byl to skvělý výlet, příští víkend s nimi rád vyrazím znova.