Knížky a škola

Chtěl bych vám doporučit dvě knihy. První knížka je od mého oblíbence prof. Gavana McCormacka. Je trochu starší, z roku 1996, a jmenuje se The emptiness of Japanese affluence. Chtěl jsem si jí přečíst přes dva roky, od chvíle kdy jsem si v Seoulu vyslechl McCormackovu přednášku na téma jaderného programu KLDR. Ale byl jsem moc líný koupit si jí po netu, takže fakt že jí mají v knihovně KDI mi udělal opravdu radost. McCormackova kniha přesvědčivě, na příkladu Japonska, ukazuje nutnost změnit dogma ekonomického růstu na pravý opak - zero growth state, případně i pokles ekonomické produkce. Budete-li mít šanci, určitě si ji přečtěte.

Mezi zajímavé myšlenky, které zmiňuje, jsou názory několika japonských historiků, kteří odmítají vnímat americké nálety na Japonsko a zničení většiny měst v roce 1945 z pozice Japonců jako oběti, ale naopak upozorňují na roli Japonska jako jednoho z vynálezců teroristického "strategického bombardování" civilistů - fašistickému útokem na Guerniku v roce 1937 předcházely japonské nálety na Chinchow v roce 1931 a Shanghai v r. 1932, a poté následovalo tři roky (!!!, 1939-42) trvající bombardování nacionalistického hlavního města Chungkingu, kdy v jednom případě nálet za účasti 1000 letadel trval nepřetržitě 150 (!!) hodin. Navíc to byli právě Japonci, kdo začal jako první používat zápalné bomby k likvidaci čínských měst.

Jiná zajímavá část se týkala comfort women: "The complicity between the Japanese authorities who organized the trafficking and abuse of women on the one hand and the Allied authorities on the other is an aspect of the CW issue to which attention is rarely drawn. The Allied complicity of 1945 was compounded during subsequent years, when they enjoyed the cooperation of Japanese government in mobilizing another generation of young women, this time mostly Japanese, to provide precisely the same sexual services for the occupation forces. By August 18, 1945, three days after Japan's surrender, the attention of police authorities was being drawn by the Home Ministry to the importance of providing comfort facilities for the occupation garrison, and of mobilizing women, with a preference for geisha, licensed or unlicensed prostitutes, waitresses, hostesses and other women who "customarily provide various sexual services."

Další je životopis Mao Tse-tunga Mao the unknown story, relativně nový z roku 2006. Má skoro 1000 stránek, ale stojí za přečtení. Přiznám se, že o čínské historii, ať už moderní nebo starší, jsem toho moc nečetl, ale o to bylo čtení zábavnější. Nejzajímavější pro mně byly části věnované Maově roli v korejské válce, a potom jeho metody modernizace a mezinárodního šíření svého vlivu. Jako správný synek z kupecké rodiny neměl s rolníky kapku slitování, a tak se nemůžeme divit že jich plus mínus 70 miliónů během jeho vlády zemřelo. Šokující byly intimní detaily z jeho života - absolutní pohrdání ženami, a pak jeho řekněme zvláštní poměr k osobní hygieně - prý se nerad myl, a jen se nechal otírat suchou nebo namočenou osuškou, a to po 27 let. O_o a taky si nečistil zuby...

Jinak mě přes týden zaměstnává škola, statistika i mikroekonomie jsou zatím bez problémů, asi i díky tomu že jsem pečlivě zvolil profesory (na výběr byly čtyři různé sekce obou předmětů). Tento týden jsme měli dvě seznamovací kalby, jednou v čínské a podruhé v kachní restauraci. Sožu teklo proudem, a překvapivě ani jednou nedošlo na noraebang, za což jsem vděčný. Ještě se pochlubím, že z ledna mám zatím samé studijní úspěchy - zápich z matiky a jedničku z debatování. A úplně nakonec - jedna ze spolužaček se za měsíc vdává, tak se můžete podívat na její (před)svatební fotky. Sluší jí to, co? Bydlí chudák až v Incheonu, takže každý den dojíždí 2x 2 hodiny.

Procházka

Odpoledne bylo hezky slunečno, tak jsem se šel projít a vylézt na nedaleký kopec. Vzal jsem si foťák, protože už přes měsíc chci vyfotit bar hned vedle stanice metra, který se jmenuje Pivo skybar :] ještě jsem tam nebyl, ale určitě tam někdy vyrazím. Nakonec jsem se coural po okolí Hoegi skoro dvě hodiny...

V Seoulu se odpad netřídí do popelnic, ale před domem uděláte několik hromádek - směsný, plasty, papír, a hodný děda to pak odveze. Pak že lidi v důchodovém věku nelze zaměstnat...U stanice metra. Z mně neznámých důvodů vypadá spousta korejských lovemotelů jako špatná kopie zámku ve stylu disneylandu, jako ta budova za autobusem.
V Seoulu se také jezdí běžně na červenou. A když už nemáte odvahu na to projet na červenou, tak si aspoň najedete pořádně doprostřed křižovatky jako bílý minivan a taxík.
Po cestě jsem potkal tuhle hustou motorku s měřákem paliva na nádrži.

Žil jsem v domnění, že v Koreji je bezpečno, ale majitel tohohle plotu mně asi přesvědčil o opaku.

Pak už jsem byl na začátku kopce, výstup mi trval asi 20 minut. Těšil jsem se na vyhlídku na vrcholu, ale místo toho tam byl protiletadlový bunkr s 20mm gatling kanónem na střeše O_o nebyly tam žádné cedule se zákazem focení, tak jsem si to vyfotil. Jojo, jeden semtam zapomene že KLDR je jen 50km na sever...

Yongsusan

A teď jedno doporučení pro gurmány, kteří si rádi připlatí za nadstandardní servis a výtečné jídlo. V lednu jsem byl v restauraci Yongsusan v centru Seoulu, konkrétně v Kwangwhamoon Seoul Finance Building. Vychutnat si zde můžete tradiční korejskou královskou kuchyni. Menu začínají od cca. 40USD do 130USD, a i to nejlevnější má přes 20 chodů. Najedl jsem se opravdu královsky, servis byl výborný, a tak nemůžu než Yongsusan doporučit. Ještě dodám že obědová menu jsou o něco levnější než večeře, a v případě večeře je lepší si zarezervovat stůl předem.

Hodina korejštiny

S profesorkou Čo. Vystudovala lingvistiku na SNU, takže ví, jak na to. Poprvé v životě jsem (možná) pochytil rozdíl mezi výslovností 애 a 에 :)). Přestože jsem nechtěl teaching assitanta dělat, nakonec mě ukecali. Takže si trochu zlepším výslovnost, dostanu za to kredity, vylepším GPA a ještě navrch dostanu zaplaceno. Navíc je Čo nejmladší a nejhezčí z učitelek korejštiny, což taky není k zahození, když musíte dvakrát týdně přes hodinu sledovat tvar jejích rtů při cvičení výslovnosti ^^ posuďte sami na fotkách. Ostatním učitelkám je okolo šedesáti...

Poslouchatelná korejská hudba

Korejský hudební mainstream, aka. Kpop, je podobně jako v ČR zběsilost kterou je lepší ignorovat, a semtam přetrpět v noraebangu (karaoke), ale mezi záplavou sraček se najdou i poslouchatelné kousky, a já bych vám chtěl představit to nejlepší, co jsem v Koreji objevil.

Začneme u Yoon Mirae / Tasha / T. Zatím vydala čtyři alba, většinou na pomezí hiphopu a R&B. Její otec byl americký voják sloužící u USFK. Narodila se a vyrůstala v Texasu, ale později se vrátila do Koreje a žila v Seoulu. Ty části života, které strávila v Koreji, jí určitě neusnadnilo to, že její otec byl nejen američan, ale taky černoch. “Když jsem jako malá holka přijela do Koreje, neměla jsem žádné kamarády a neuměla korejsky, a tak jsem trávila většinu času u videoher”, vzpomíná, “paní, co jí herna patřila, byla moje nejlepší kamarádka. Od vrstevníků jsem se dočkala jen šikany, říkali mi negerko a radili “yankee go home” a že se “mi složí na letenku, abych se mohla vrátit domů.” Začala jsem chodit do mezinárodní školy, ale "i tam jsme byli jen 3 černoši, a šikanování nepřestalo.”

Zpívá a rapuje dvojjazyčně, z počátku prý měla srandovní korejštinu ale časem se zlepšila. Začínala jako zpěvačka ve skupině Uptown, pak ale začala vydávat sólo alba.

Její rap stojí za poslech, zkuste třeba tyhle dva živáče:



Na youtube jsou i klipy z nového alba, které je ale na mě už trochu moc přeslazené. Nedá se nic dělat, Tasha si chce muzikou vydělat, a podle toho to vypadá…

Více na www.yoonmirae.com

Druhý tip je něco, co jsem si neuměl představit ani ve snu – korejské reggae!! A navíc dobré… Windy City.

Windycity - homepage a Myspace

Valentýn v Koreji

Sv. Valentýn v Koreji se od toho amerického trochu liší. Jeden by řekl, že hezky ilustruje patriarchálnost Koreje. Místo aby muž potěšil ženu květinou anebo dárkem, žena naopak obdarovává muže čokoládou. Čím víc, tím lépe (viděl jsem dárkové koše za víc než 100USD, a to jen tady v supermarketech v okolí školy, v lepších obchodech v centru určitě budou i dražší kousky). Muž je bez povinností, tedy kromě toho, že by měl čokoládu sníst. Samozřejmě, čím víc dívek vám čokoládu dá, tím lépe. Tedy, aspoň pro vaše ego.


Heč, já dostal dvě sladkosti!

Novinkou pro mě byla existence tzv. White day, podle všeho 14. března, kdy se role prohodí a čokoládu dávají muži ženám. Co mi udělalo radost byly speciální valentýnovské balení čokolády, která se obvykle prodává v miniaturních, max. cca 75g baleních. Teď se dá koupit i "obří", celých půl libry vážící, balení. Protože už jsem zhubnul o 4kg, naordinoval jsem si čokoládovou dietu, počkám si na povalentýnovské slevy a zásobím se na půl roku dopředu :)

PS: Potravinové dary můžete zasílat na adresu KDI school, jen je prosím nadepište mým jménem, aby neskončily v rukou hladových studentů z rozvojových zemí, kterých je plná kolej, a kteří si pořád ještě nezvykli na pálivost korejské kuchyně.

Chungju a jeho love motely, Hilton, a začátek školy

Zajímá vás, proč jsem se skoro na týden odmlčel? V pátek ráno přiletěla Lim, a protože měla let Munchen - Busan, měli jsme celé čtyři dny pro sebe. Po měsíci na koleji byla executive suit v Hiltonu změna, kterou jsem dokázal ocenit. 10 hodin spánku bez špuntů v uších, snídaně v posteli a pak povalování se v křesle s novinami a šálkem ČERNÉHO ČAJE, a k tomu mi Lim přivezla sýr, mé oblíbené kartáčky na zuby, polštář z ikey a samu sebe :) - prostě pohoda.

V pátek večer jsme vyrazili navštívit Chungju - Lim rodnou hroudu asi hoďku a půl busem na východ od Seoulu. Veselo bylo hned od začátku - Lim máma začala provozovat malé občerstvení na autobusovém nádraží (důchod se blíží a v koreji není důchodové pojištění všeobecné - nedostane na stará kolena ani korunu, tak musí začít šetřit). Protože se nechtěla dostat do řečí (Chungju je maloměsto, a busové nádraží ještě menší), tak Lim poprosila, abychom se vytratili nějak nenápadně, a nikoliv přes halu nádraží. Tak jsme vyběhli ven vjezdem pro autobusy, i když se to hlídači moc nelíbilo. Po večeři s jejími sestrami mě čekal infarktový zážitek - první setkání s rodiči. No, nebylo to takové drama, i když fakt že pan Yang je ozbrojený a nebezpečný - pracuje jako policista, a navíc bojoval ve Vietnamu - mě trochu znervózňoval. Představil jsem se, vykoktal pár vět korejsky, no a bylo to. Pak přišla největší legrace večera - hledání ubytování. Chungju (200 000 duší, a je známé snad jen výtečnými jablky) nepatří mezi turisty obléhané lokace, takže jsem měl na výběr z asi 10 love motelů (slouží mladým lidem před svatbou- bydlet spolu před svatbou se nesmí\nesluší - a starším lidem po svatbě, kterým nestačí\nevyhovuje partner se kterým už konečně bydlí), které jsou soustředěny v, jak mi pan Yang kamarádsky dopředu oznámil, v nejnebezpečnější části města. K dispozici byl třeba White house, Toronto, Venice, nakonec jsem si vybral motel Filim. Lim a její sestry (prý) ještě v love motelu nebyly, tak jsem do recepce přišel já a tři korejky, a zeptali jsme se, kolik stojí pokoj, pak jsme se zaplatili a odebrali se do výtahu na prohlídku pokoje. Myslím, že po tomhle už Lim máma nemusí mít o pověst svojí rodiny obavy :))

Pokoj byl OK, obří TV a jacuzzi vana za 40 USD na noc není špatné.Holky mi doporučily, abych se zamknul, a rozhodně neotevíral před rozedněním, čehož jsem se držel. Asi kvůli novému roku, kdy korejci tráví čas s rodinou, byla noc opravdu klidná. V sobotu jsme byli v sauně a na kafi na okraji NP Woraksan, a pak se vrátili zpátky do Seoulu. Byla zácpa kvůli konci Solu, tak to trvalo skoro 3 hodiny.

V neděli měli Lim let Seoul - Busan - Seoul, takže vstávala ve 4 ráno, tak jsme vstal s ní a vyžehlil jí halenku do uniformy. Rok číšníkování mě naučil žehlit i se spánkem zalepenýma očima, v kocovině, prostě kdykoliv :) vlastně, žehlím o dost líp než Lim.

Odpoledne jsme šli na nákupy do Myongdongu, a konečně jsem si koupil telefon. V pondělí mi začla škola, tak jsme zašli na večeři s pár spolužáky, a v úterý se Lim vrátila do Němec.

Poslední novinka je, že jsem začal chodit na taekwondo, je to kousek od školy, asi 10 min, což je opravdu super. Mistr je fajn, umí trochu anglicky, budu chodit tak 3x nebo 4x týdně. Zítra si tam vezmu foťák a udělám pár fotek.

Vše nejlepší do nového roku

Vám přeje Michal

Inwangsan

Včera bylo opravdu krásně slunečno, a navíc je nový rok, takže Seoul je poloprázdný, tak jsme se s Andreou z Guatemaly rozhodli vyrazit na malou procházku. Jako cíl jsem vybral Inwangsan, jednu ze tří hor které obklopují královský palác Gyeongbokgung v historickém centru Seoulu. Tedy hor, s výškou 338m n.m. je to spíš takový kopec, ale dost skalnatý a relativně strmý. Cesta vedla podél hradeb, která kdysy chránila Seoul před nepřáteli a tygry, kteří řádili za hradbami. Předpoklad, že budeme skoro sami, se vyplnil, za dvě hodiny jsme potkali asi 20 lidí, což je v Seoulu opravdu zázrak. Po cestě jsou pravidelně rozmístěné vojenské a policejní hlídky, protože je z ní dobrý výhled na Blue house - sídlo korejského prezidenta. Dříve se prý z téhle hory nesmělo fotit, a vojáci měli dovoleno na případné fotografy zahájit palbu. Dnes už se to smí, což je dobře, protože vyhlídky na město a NP Bukhansan jsou skvělé. Policejní posty vypadaly jako malé budky cca 2x2x2m obehnané 2m vysokým drátěným plotem, takže jsem si připadal jako v nějaké surreálné zoo, kde jsou vystavovány různé druhy jihokorejských policistů. Bohužel vojenské objekty se fotit nesmí, takže tohle si budete muset představit.

Nejlepší bruslení v Seoulu

Spolužačka Hana (mimochodem, jediné česko-korejské jméno které jsem zatím objevil) nás v úterý pozvala na bruslení. Hana bydlí v Kangnamu a jezdí Ečkovým mercedesem, takže bylo jasné, že to nebude zevlování na bruslišti před radnicí za 1USD, ale něco extra. Sraz jsme si dali u hotelu Walkerhill, je to jeden z nejlepších hotelů v Seoulu, franšíza Sheratonu provozovaná SK. Pokud máte čas, podívejte se na jejich web na popis nejlepšího pokoje - 270m, má vlastní vinný sklípek atd. Cena - 6000USD za noc O_o

Brusliště na Walkerhillu je prý nejvíc trendy v Seoulu, a tomu odpovídala i cena - 20USD. Takže volňásky od Hany potěšily. Na druhou stranu je ve vstupném zahrnuto půjčovné bruslí, oběd, káva, studené nápoje a odpolední snack, a bruslit můžete od 12 až do 22. Plus, byli jsme jediní cizinci, a okolo nás bruslily samé mladé, krásné (a jistě i za vodou) Korejky. Nevzal jsem si foťák, ale mám nějaké fotky a video od Williama.





Snack byl opravdu vtipný. Korejská interpretace fish & chips se skládala ze sladkých brambor a grilované chobotnice, vše zabalené v "novinách". Ještě že si odpustili ocet :)

Falešné noviny

Bruslení byla legrace, naposledy jsem bruslil snad před dvaceti lety v KLDR, ale podobně jako plavání to je něco, co člověk nezapomene. Led nestál za moc, přišel mi opravdu hrbolatý, ale podařilo se mi nespadnout. Po čtyřech hodinách jsme to zabalili a stavili se v hotelu ve Woobaru - nechci se opakovat, ale podle Hany jeden z nej cool barů v Seoulu.
Ceny by tomu odpovídaly - dal jsem si třetinku Sappora za 11USD, ale na druhou stranu to bylo první opravdu dobré pivo po měsíci v Koreji, takže za to stálo. Oprava - druhé, William přivezl pivo z Kostariky, které bylo taky pitelné.

Dvakrát u doktorů

Ještě nejsem v Seoulu ani měsíc, a už jsem měl tu čest dvakrát okusit kvalitu místní lékařské péče. Druhý týden v lednu se ukrutně ochladilo, přes den bylo okolo mínus osmi, a já jsem trochu podcenil počet vrstev nutných k potlačení chladu a nastydl a dostal kašel. Za týden jsem to vyležel, ale pořád jsem měl divný pocit tlaku za očima, někdy až bolestivý, zvlášť pokud jsem koukal hodně doleva nebo doprava. Nikdy jsem neměl zánět dutin, ale přišlo mi, že tohle by mohlo být poprvé, tak jsem se rozhodl navštívit doktora. A ano, jsem hypochondr.

Pan doktor si poslechl moje vyprávění a podezření, změřil mi teplotu a zeptal se, jestli mám velkou rýmu. Řekl jsem, že ne, už jen kašel, a moje teplota byla normální. Na to doktor povídá: "Myslím, že je to stres. Máš bolesti zad?" Já na to že ne, a že se stresem problémy nemám. Doktorova odpověď byla "Myslím, že je to stres. Abych ověřil svoji hypotézu, dám ti 4 injekce analgetika do oblasti čela, a když symptomy pominou, je moje diagnóza správná". To mi jaksi došla řeč, ale hlavou mi proběhlo něco na způsob "ty brďo, místo aby mě vyšetřil, tak mi do hlavy píchne injekci, to je hustý". No, s doktorem se nehádá, tak jsem se natáhnul na lehátko, a dostal 4 injekce, 2 do spánku a dvě nad obočí. Po patnácti minutách přišel doktor zpátky, a říká "Tak co?" Vstal jsem, zkusil se předklonit (to byl tlak vždycky největší), a opravdu, tlak byl pryč. Nádavkem jsem dostal nějaké pilule kdyby se stres vrátil, a bylo to. Až přijde letní zkouškové, jsem ochotný se podělit, Martine :)

Darth Vader: v případě stresu večer všechny 4 po jídle a zapít vodou

Dneska jsme měli zdravotní prohlídku, v Hanaro medical foundation v centru Seoulu. Dělali nám všechno, krev, tlak, váhu a výšku (do dneška jsem žil v bludu že mám 183cm, ale Korejci tvrdí jen necelých 182), oči, rentgeny plic a žaludku, a dokonce i ultrazvuk břicha. Dítě nečekám. Na konec přišla zubní prohlídka, doktorka (spíš zubní sestra, byla dost mladá) uměla jen jednu větu (i dont speak english) plus čtyři slova anglicky (gum disease; brush more), tak jsme všichni dostali stejnou dobrou radu :)) Nepříjemný detail - nepoužívala rukavice, a byl jsem asi tak 20tý na řadě. Ach jo.

Korea Development Institute

V pátek jsme navštívili Korea Development Institute, jehož areál je asi 15 minut chůze od KDI school. Vyslechli jsme si přivítání od prezidenta KDI Hyun Jungtaik, a krátkou prezentaci o "zázraku na řece Han". Pobavilo mě, že během 15 minutové prezentace o vývoji korejské ekonomiky od konce 2. světové války ani jednou nepadlo jméno Park Chunghee, místo toho byly používány eufemismy jako "strong political leadership" nebo prostě "Korean government". Vtipné také bylo jak prezentovali 60% absolventů vyššího vzdělávání jako úspěch, ale už zapomněli dodat, že podstatná část z nich nemůže najít práci odpovídající jejich kvalifikaci, a jen zmínili, že teď musí plně přejít na "znalostní ekonomiku".

Jinak KDI vypadá opravdu moderně a vyzařuje tu správnou energii ala "dynamic Korea", a navíc můžeme, jako studenti KDI school, používat jejich knihovnu. Pár slov o historii - KDI byl založen "korejskou vládou" v roce 1971 jako ekonomický think tank, a ze začátku se hlavně podílel na pětiletých plánech, ale postupně se začal věnovat i dalším činnostem, nyní např. dělá pravidelné analýzy severokorejské ekonomiky a pre / post realizační studie u veřejných projektů. Zeptal jsem se tedy, jestli už provedli předběžnou analýzu Lee Myungbakova kanálu, a odpověd byla, že ještě ne, protože plán ještě není schválený...